Příběhy bachových esencí 

"Asi vás moc nepotěším, ale na generálním si vás vyžádali na čtrnáctidenní záskok", oznámil mi ´můj ředitel´ a celkem s účastí sledoval, jak jdou na mně mdloby... Tuto poctu bych tedy klidně přenechala jiným. A ráda!

Stařenka se rozplakala. "Proč je na mně dcera tak zlá?", opakovala dokola chvíli plačky chvíli nenávistně. "Jak mi to mohla udělat? To jí nikdy nezapomenu...!"

Karla Yvetě záviděla kdekterá žena. Sympaťák atletické postavy, vesměs stále v dobré náladě a kondici... ale hlavně muž, který si věděl rady snad se vším. "Ty se máš!", slyšela často od jiných žen. "Ten můj nedovede ani zatlouct hřebík..."

Helena byla sekretářkou generálního ředitele zahraniční firmy. Svému znamení Vah nezůstávala nic dlužná - trochu lehkovážný motýlek; elegantní, příjemná, lehce zábavná, vyhýbající se konfliktům. Kolegové (i kolegyně) ji měli rádi a ona je. Až na jednu výjimku. Tou byl její šéf.

Je tma... Po točitém schodišti neslyšně kdosi sestupuje... Jsou vidět jen špičky bot... a vy jenom tušíte...