Liv

Byla jsem tvou otázkou hodně pobavená, protože mi hned vytanula jedna vzpomínka:

Byli jsme někdy před 10 lety jako mistři Reiki a LiJo-ki na esoterickém festivalu. U stolečku jsme měli kromě Bachových esencí a letáčků i panel s fotkami z napojení LiJo-ki. Lidé se průběžně zastavovali, povídali jsme si. V jedné bezhloučkové pauze se u fotek zastavila mladší paní. Chvíli jsem ji nechala si prohlížet a pak nabídla, že pokud k tomu bude chtít vědět něco víc, tak ji ráda povím. Pohlédla na mně spatra a povýšeně pronesla, že nic slyšet nepotřebuje, protože ONA má Reiki 1 a tak ji to samo přitáhne tam, kam má. Zvedla bradu a ve své nebeské výšině odplula k dalším stolkům.
Přiznám se, že jsem v tu chvíli nevěděla, zda se mám smát nebo zda mi jí má být líto.

Jinými slovy chci touhle historkou říct, že nezáleží na stupni Reiki (jiných ´zasvěceních´, duchovních znalostech či schopnostech), ale na tom, jaký ten který člověk je, jaká je jeho mentalita, charakter, jaké má ego.

Někteří hustí do druhých své nevyžádané rady a názory z čistého entuziasmu. Tahle forma se podle našich zkušenosti objevuje spíš u lidí, pro které bylo zasvěcení do Reiki jednou z prvních ´duchovních zkušeností´. Objevují, že něco ´mezi nebem a zemí´ skutečně existuje. Jsou z toho nadšení a své nadšení touží sdílet a rozdávat i dalším.
Pokud se ale zajímají o skutečný duchovní rozvoj, dojdou brzo k poznání, že tudy cesta nevede a po prvotním nadšení se zklidní .

Složitější to mají ti, kteří své ego hůř ovládají. Zde pak skutečně může docházet k pocitům, že jsou něco víc, než ´ti druzí´. Většinou v sobě nesou lehkou vnitřní nadřazenost, spojenou s nádechem blahosklonné tolerance vůči (podle nich) méně vědoucím.
Velká ega pak nadřazenost už ani neskrývají...

Toto, včetně mesiášského syndromu, bych do spojení výhradně s Reiki ale nedávala. Jak už jsem uvedla - týká se to i jiných duchovních oblastí, stejně tak jako i oblastí ryze světských.