Šef despota – zeměžluč

07.05.2018

Helena byla sekretářkou generálního ředitele zahraniční firmy. Svému znamení Vah nezůstávala nic dlužná - trochu lehkovážný motýlek; elegantní, příjemná, lehce zábavná, vyhýbající se konfliktům. Kolegové (i kolegyně) ji měli rádi a ona je. Až na jednu výjimku. Tou byl její šéf.

Hodně se ho bála a měla taky proč. Vysoký, štíhlý němec, ostře řezaných rysů. Hranatá, dopředu vystrčená brada, jasně upozorňovala na svéhlavost a panovačnost. Štiplavé, jízlivě shlížející oči už jen doplňovaly dojem jeho povýšenosti nejen z hlediska ´vyšší rasy´, ale i Muže.

Obávali se ho skoro všichni podřízení a on si toho byl dobře vědom. Dokonce si v šíření ´hrůzy´ liboval a utvrzoval se tak ve své všemohoucnosti.

Na druhou stranu nutno říct, že s ním ale dovedla být i legrace; byl inteligentní a vtipný. A kupodivu dovedl ocenit, když se mu uměl někdo postavit. To ale Helena neuměla - a tak ji coby Češku, ženu a ještě k tomu blondýnku rád posměšně ponižoval, hlavně před cizími lidmi.

Přestože se žena dokázala v jeho nepřítomnosti uvolnit, její nervy dostávaly pořádně zabrat a někdy se v přítomnosti nadřízeného úplně klepala. Nabídla jsem ji namíchat esence, jejichž součástí byla i zeměžluč - v tomto případě měla napomoct odvaze vymanit se z podřízenosti.

Po prvním týdnu užívání mi Hela řekla, že nic necítí a nevrle mi kapky vrátila, že je užívat nebude. Musela jsem se pro sebe usmívat, protože už i ta nevrlost v jejím projevu ukazovala na asertivitu, jíž doposud nebyla schopna... Po dalších dvou týdnech o esence požádala znovu. Teprve když je neměla totiž poznala, že se s nimi cítila přece jenom líp.

Ještě než doužívala první lahvičku stala se příhoda, kterou mám bohužel jen z vyprávění. Po jednom opětovném hulvátském projevu, kdy ji ředitel před cizí návštěvou ponížil, počkala tato jindy vynervovaná osoba až bude v kanceláři sám. Pak zaklepala, vstoupila svým svůdným způsobem a udělala něco neslýchaného. Opřela se o stůl naproti svému nadřízenému tak, že se k němu naklonila až na pár centimetrů k jeho obličeji a zcela klidně řekla: "Dost. Takhle se mnou už nikdy nejednejte!" Nepropustil ji...

Zeměžluč je v extrémních případech vhodná pro takové ty ´šedé myšky´, co by si nejradši někde tiše dělali to své a nebyli v úhlu pozornosti druhých. Natož se dostali do nějakých sporů. Tito lidé radši potlačí své pocity a názory, jen aby byl klid. Jejich ústupnost je jim ale na škodu. Jak ukazuje příběh Heleny, nepomáhá zeměžluč jenom v těchto ´ryze zeměžlučových´ případech. Esence pomáhá všude tam, kde se člověk dostává do vleku či područí jiných (jiného), přestože se může jednat o osobu jinak společenskou a sebevědomou. Jsou dokonce případy, kdy může člověk být vůči druhým dominantní a přesto vůči někomu jinému podléhající - vzpomeňte např. na despotické nadřízené, co se doma bojí své manželky...

Livia Vážná Hoffmannová

Upozornění: Každý člověk je jiný a hlavně důvody jeho smýšlení, cítění a jednání jsou jiné. Proto výběr vhodné esence nelze zevšeobecňovat. Navíc se skoro u každého jedná o kombinaci různých aspektů potřebných k řešení a tak se kapky sestavují většinou z 4 -7 různých esencí.