Pro mě by bylo horší, kdyby se mě děťátko zeptalo, co je to ďábel

09.06.2018

Vzpomínáte na dovětek, kterým Vašek ukončil svůj diskusní příspěvek ke článku Jak byste malému dítěti vysvětlili Boha? Pochopitelě tím podnítil můj zájem a tak jsem si na zvídavé děťátko zahrála já a vybídla ho k zamyšlení.

Je i pro vás ´definovat ďábla´ těžší než vysvětlit Boha? Přečtěte si, co napsal Vašek a napište také

Vaškovo zamyšlení

No nad tím "ďáblem" v této době intenzívně přemýšlím.. mě prostě nesedí ta představa přímé antagonie Boha, nějaké černé osoby, ke které se mohou vztahovat ti, kteří ji vyznávají. Mám pocit, že existuje pouze vědomé vztahování se k Bohu - pak člověk začíná stoupat, osvobozovat se a směřuje k nějaké "plné jednotě", a nebo zůstává v nevědomosti dole a plácá se v bahně. A to bahno má mnoho podob... mám před očima jakousi pyramidu, kde nahoře je Bůh, jeden cíl, naplnění, svoboda, sjednocení - a směrem dolů je to bahno - čím dál tím hlubší - a širší - nejednotné, rozmělněné, špína, utrpení, které má mnoho podob.Ale směřovat člověk může jenom nahoru - pokud začne směřovat. Je pravda, že je na světě pár zbloudilců, kteří si v tom bahně libují, ale drtivá většina lidí touží po dobrém a lepším. Otázkou je, jestli dostanou milost, jestli začnou hledat a následně se skutečně pohybovat směrem vzůhru.Hlavní příčinou nevztahování se k Bohu a nepohybování se nahoru je nehledání a nevědomost. Člověk si neuvědomuje, za čím by mohl jít lepším, co dělá špatně.Co je pro mě ďábel?
Nedělání toho, co mám, dělání špatných věcí ve špatný čas. Nenaslouchání vůli Boha - vůli světa - proudu života = svévolnost. Ale kdo tohle dělá? Ten, kdo neví, že nedělat to je mnohem lepší!! :))) = nevědomost.Korupce, sobectví, bezohlednost, hrabání majetku... zase to dělá ten, kdo neví, že otevření se, zbavení strachu z nejistoty, láska a vstřícnost k druhým je zase mnohem příjemnější! Zase nevědomost.Různé závislosti... alkohol, kouření, drogy, sladké... to je tajemná věc. Sám se s tím peru (sladké - naštěstí je to ta nejmírnější forma závislosti která mi dává dost prostoru pro zkoumání a experimenetování). Ale to bych řekl, že vzniká až jako následek něčeho. Když dlouhou dobu jednáme špatně, nenasloucháme tomu, co se po nás chce - uhýbáme před tím. Protože je nepříjemné podívat se pravdě do oči. Asi bych tyto věci považoval hlavně za útěk a uhýbání, neschopnost nebo neochota nést svůj kříž. Tak ti to "něco" dá chvíli na to zapomenout, falešná chvíle uklidnění.Ale pořád všechno jenom uhýbání, odmítání Boží vůle, ale žádné vědomé vztahování se ke zlému. To dělá jen pár sadomasochistů a i tak si myslím, že je to jen důsledek toho, že to mají v hlavě už opravdu hodně, hodně pomotané a že i to bude důsledek nějakého uhýbání nebo nevědomosti.Předvádím ti tu trochu takový brainstorming, v průběhu psaní si teprve postupně ujasňuji, co a jak - a stále se mi tu opakují a krystalizují dva motivy - uhýbání (před tím, co se po mně chce) a nevědomost (nehledání, nesnaha, pasivita) :)) takže to je pro mě ďábel. Alespoň na té lidské úrovni.Pak existují nad/mimo/lidské úrovně, asi - duchovní síly. Ale v těch si myslím, že se bude jednat o podobné principy. Prostě pořád pouze nevztahování se k Bohu, ale ne vztahování se k někomu konkrétnímu zlému a černému. To jest různé jevy nepřirozené pro tento svět, duchové, "černá magie"... svazování do strachu.Strach - to je také zajímavý aspekt. Strach uzavírá, zabraňuje proudění energie, zastavuje koloběh, způsobuje ulpívání. Je to opak odevzdání se do Boží vůle, je to opak důvěry v Boha. A ten má rychlé a hodně destruktivní účinky (??propad dolů). Je potřeba ho hledat, uvědomovat si ho a rozpouštět ho. Ještě mi z toho vyvstává silně ta pasivita - lenost - nehledání... nechtění.Nahoře je jednota (Bůh), dole je zmatek, nejednota, rozpolcení...Důležité je srovnat si hodnoty. Pak je člověk schopnější rozpoznávat, co ho posouvá nahoru a co ne. K tomu nám dobře slouží např. Ježíšův příklad. Člověk je pak imunnější proti tomu vidět dobré v něčem, kde ve skutečnosti není (hrabení majetku).Já nevím, je to fakt hodně složité, nevím, jestli jsem tam zahrnul všechny aspekty...?
Co ty/vy na to??Když teď ještě jedu dál, uvědomuju si, že ono vztahovat se k Bohu v podstatě také není vztahovat se k jedné osobě... pro náš svět je ombudsmanem Ježíš, ale i to, k čemu se on vztahoval (Otec), už je abstraktní a nekonkrétní. Je to spíše jakýsi proud, ve který musíme získat důvěru, musíme se na něj položit a nechat se nást. I když to někdy bolí a někdy je nepříjemné, ale věřit, že to dobře dopadne a že ten "proud" ví, co dělá.


Zdena

No, to je otázka!!

Dítěti bych co nejpřesvědčivěji vysvětlila, že ďábla si lidé vymysleli z bezradnosti jak pojmenovat zlé věci. Ve snaze nějak se vyrovnat s tím, že někdy dělají sobě navzájem - i přirodě, zemi, hrozné věci.

Ale - mezi námi dospělými - mě napadá víc možností. Pro někoho je to možná způsob jak odmítnout převzít zodpovědnost za svůj život. Jsem přesvědčená, že všechno zlé co člověka potkává, je jen sadou, řadou, posloupností - příležitostí k vývoji. Pokud ale budu nepochopení, nezralost až slepotu k životu (jiných i svou) svádět na působení temných sil, zavírám si tím dveře k vlastnímu zrání. Taky si umím představit jak moc se postava ďábla hodí mocichtivým autoritám k manipulaci s lidmi. Uživají ho jako strašáka k tomu, aby mohli člověka zbavit touhy řídit svůj vlastní život. Na ďábla se dá svést všechno a lidem se dá nabulíkovat, že s ním musí bojovat, což často znamená, že se po nich chce, aby potlačovali svoji vlastní přirozenost. Zajímavé, že já osobně - dřív bezděčně, ale od jisté doby vědomě - tento pojem a jeho používání nemám ráda. Asi hlavně pro velký manipulační potenciál, který obsahuje. Stejně jako mají někteří lidé plnou hubu boha (to malé b je tam pro odlišení), mají tam i ďábla. Prázdné pojmy za které se dá dosazovat co jim libo - s jediným záměrem: nežít v pravdě, v lásce, radosti a pravé pokoře.

Taky mě ještě napadá, že ďábel je fiktivní postava v jejíž podstatě je nastaven kód boje "PROTI". A já jsem přesvědčená, že cokoliv dělám, má mít nastaveno kód "PRO". Ale to už by bylo na delší debatu a bylo by to trochu od věci. Tak to vidím!

Jirka

Ahoj Liv, ďábel je obecně název, ale Lucifer je výše než Satan, není to to samé, L. zasahuje mentálně, S. přes hmotu.. Alepoň tak to já chápu, tak je to nějak popisováno v manuskriptech.

Radmila

Ale přemýšlím o tom od chvíle, kdy jste tuhle otázku nanesli na stránkách. Moc se mi líbí odpověď Zdeny, mluví (nebo spíš píše) mi z duše Nepřemýšlela jsem o tom, jak odpovědět dítěti jako spíš, co pod pojmem Ďábel či Satan nebo tak podobně chápu já.

Myslím si, že je to spousta jmen pro jedno a to samé. A když bych ze svého pohledu měla tedy říct, co je to ďábel, napadá mě jediné slovo - strach. Je to ten strach, co je v nás a co je opakem lásky (i když vlastně je jejím nepochopeným kouskem), co je naší druhou půlkou, tou na kterou se tak neradi díváme a nechceme ji přiznat jako naši součást (a ten strach v sobě zahrnuje všechno s čím se tak neradi ztotožňujeme - hněv, zlobu, závist, lačnost, závislosti všeho druhu ...) Ani nepíšu, že je to ta negativní část, protože co je to negativní? Energie je jen jedna, my jsme taky jen jeden celek, těžkou můžeme říct, to je ten můj dobrý a tohle ten špatný kousek, protože nic takového přece není... I ten strach v sobě můžeme přijmout a milovat jako svoji součást, ovšem pak přestává být naším - nepřiznaným - ďáblem, ale naopak se stává mostem k lásce a osobnímu rozvoji. Ďábel je to místo tak hluboko uvnitř nás, v temnotách našeho já, které se nemá popírat, ale přijmout a využít ve svůj prospěch, ke své ochraně... Asi to zní divně, ale tak to cítím já. Zrovna tak, jako si myslím, že neexistuje peklo - kromě toho, které si v sobě vytvoříme my sami. Ono totiž žádné "venkovní" peklo nemůže být tak strašné, jako to, které si necháme vyrůst v sobě...

Jo a ještě jsem se zeptala Ondry, co je to ďábel - odpověděl: "Karta v tarotech".

Liv a Pepa

Ptáš se, co my?

Pepa vnímá ´ďábla´ jako Lucifera (padlý anděl) a Satana pak jako jeho elementála, myšlenkovou-duchovní formu, která Luciferovi ´přerostla přes hlavu´.

Pokud připouštíme existenci andělů, pak nemůžeme Lucifera - Světlonoše - ´padlého anděla´ popírat...

Mému vnímání je nejbližší teorie, že Lucifer chtěl lidi přivést k Bohu taky, jen volil jinou, řekněme nevhodnou, ´nepovolenou´ cestu. Ježíš šel principem Krista, láskou. Lucifer přes svody - ukaž jak jsi dobrý, ukaž že odoláš svodům ke ´špatnému´, že si Boha zasloužíš.

Jinak i já vnímám Lucifera a Satana jako dva odlišné pojmy podobně jako Pepa a Jirka.

Takhle bychom to ale asi děťátku opravdu nevysvětlili - takže na otázku dítěte bych asi odpověděla, že čertík lidem našeptává provádět neplechy, dělat ´co se nemá´.

Maruška Velká Anička

Tak a konečně jsem dostala odvahu, chuť nebo jak to popsat vyjádřit se k čertovi, ďáblovi:

První co mne v souvislotsi s tím, že Vaškovi připadá vysvětlit dítěti "co je to ďábel" složitější nežli vysvětlit "Co je to Bůh", dochází, je to, že u mne je to přesně naopak :-)) -´ˇdábel je to, co nám do ucha našeptává, že by bylo fajn provést nějakou lumpárnu, někomu ublížit, říct mu něco ošklivého, lhát... atd. To je mé vysvětlení dětem. Pro mne jasné a jednoduše popsatelné přes konkrétní činy. Pomoct dětem pochopit existenci Boha je pro mne těžší. Ale zpátky k ďáblovi - ďábel je strach. Strach se rozhodnout učinit změnu, ďábel je strach z cesty ke změně. Je to strach dát najevo jiný názor nežli má
většina. Je to strach udělat krok, který mohou jiní odsuzovat a posuzovat. A strach vede k lhostejnosti a setrvávání v zaběhnutých vzorcích. Je to strach z možného odsouzení a odmítnutí druhými. Je to strach, který způsobí, že ztratíme kontakt se svým pravým Já a s Bohem. Strach být sám sebou. A o to mu jde, to je jeho cíl. Pak nás zcela ovládá.
Můj popis ďábla je určitě hodně subjektivní a je v něm má zkušenost - však Vy s Pepou víte ). A je fakt, že s ďáblem se potýkám často i teď. A teď mně do hlavy naskočilo heslo TGM "Nebát se a nekrást" - to si myslím, taky může fungovat proti ďáblovi . Anebo Walschovská otázka "Co by teď udělala láska?" .
Anebo pak taky zásada myslet, mluvit a jednat tak, jakoby se nám Bůh díval neustále přes rameno (to jsem někde četla, to není z mé hlavy). Ale to už se dostávám od ďábla ke způsobům obrany proti němu. Což by taky nakonec mohla být dobrá otázka do ankety, co říkáš, Liv ?

Mějte se krásně, jsem často v duchu s Vámi.


A aby to bylo úplné, přidávám vysvětlení Natálky:

"Ďábel je čert, který vhání lidi do pekla zlaťákem nebo dukátem. Ukáže někomu dukát, zeptá se ho jestli ho chce, a pak ho tak odvede až do pekla".