Po domě běhaly dvě žárovky
´Ze začátku byla vidět celá zeměkoule a na ní pár světýlek - nějak rozesetých bez symetrie. Pak jsem se postupně blížila k povrchu Země ...´
Při sezeních LiJo-ki mívají mnozí různé vize. Některé bývají hluboké a pro život meditujícího zásadní, objevují se i vize ´předpovědní´. Často jsou i vize úsměvné a pobaví nás. Jednu takovou veselou vizi popsala Věrka:
K čemu to,co jsem měla možnost vidět, přirovnat? Napadá mě letni noc,
když krásně svítí hvězdy. Ze začátku byla vidět celá zeměkoule a na
ní pár světýlek - nějak rozesetých bez symetrie. Pak jsem se postupně
blížila k povrchu Země a jako když se díváš z letadla, ale vidíš skrz
budovy,domy, vidíš jen půdorysy. No a já koukala na ten váš domek, a tam
svítí dvě světýlka (jako žárovky), pobíhají po místnostech a vždycky
přisviští zvenku brankou nějaká "polochcíplá" polozhaslá žárovka,
pak zase vyběhne ven a svití víc, jasněji. Občas přichází i úplně
zhaslá a odchází pak s malinkatým, ale jasným světýlkem.Žárovka není ten správný výraz, svítí tak nějak víc žlutě; tahle
světýlka byla spíš do bílé barvy. Jako jediné trefné mi připadá
přirovnání k hvězdám za jasné noci ; to světlo prostě nejde jinak
popsat.
Takhle to asi nepůsobí moc vtipně, ale mě to moc pobavilo sledovat, jak tam
vy - dvě světýlka - pobíháte a jak vždycky přicvrndá jedno nebo
dvě méně rozsvícené světýlko a postupně se rozsvítí...
Pa Věra