Po domě běhaly dvě žárovky

´Ze začátku byla vidět celá zeměkoule a na ní pár světýlek - nějak rozesetých bez symetrie. Pak jsem se postupně blížila k povrchu Země ...´

Při sezeních LiJo-ki mívají mnozí různé vize. Některé bývají hluboké a pro život meditujícího zásadní, objevují se i vize ´předpovědní´. Často jsou i vize úsměvné a pobaví nás. Jednu takovou veselou vizi popsala Věrka:

K čemu to,co jsem měla možnost vidět, přirovnat? Napadá mě letni noc, když krásně svítí hvězdy. Ze začátku byla vidět celá zeměkoule a na ní pár světýlek - nějak rozesetých bez symetrie. Pak jsem se postupně blížila k povrchu Země a jako když se díváš z letadla, ale vidíš skrz budovy,domy, vidíš jen půdorysy. No a já koukala na ten váš domek, a tam svítí dvě světýlka (jako žárovky), pobíhají po místnostech a vždycky přisviští zvenku brankou nějaká "polochcíplá" polozhaslá žárovka, pak zase vyběhne ven a svití víc, jasněji. Občas přichází i úplně zhaslá a odchází pak s malinkatým, ale jasným světýlkem.Žárovka není ten správný výraz, svítí tak nějak víc žlutě; tahle světýlka byla spíš do bílé barvy. Jako jediné trefné mi připadá přirovnání k hvězdám za jasné noci ; to světlo prostě nejde jinak popsat.
Takhle to asi nepůsobí moc vtipně, ale mě to moc pobavilo sledovat, jak tam vy - dvě světýlka - pobíháte a jak vždycky přicvrndá jedno nebo dvě méně rozsvícené světýlko a postupně se rozsvítí...

Pa Věra