Mám v životě docela smůlu a nedaří se mi ji prolomit

09.06.2018

Mám trápení, které mne provází dnem i nocí. Mám v životě docela smůlu a nedaří se mi jí prolomit či změnit tento stav k lepšímu, ať dělám cokoliv a snažím se co to jde. Nedaří se mi ani v soukromém životě a ani pracovním (finančním). Připadá mi to jako bych byl v začarovaném kruhu a nemůžu z něho vystoupit. Opakujou se mi neustále stejné věci, stavy a vztahy, pro mne nepříjemné a bolestné. Cítím to jako bych nežil svůj vlastní život, dějou se věci, které já osobně nechci a nejsou mi vlastní.

Mám neustálé problémy ve vztazích. Nejhorší a nejbolavější byl můj poslední vztah, takovou bolest, zklamání a trápení bych nikomu nepřál..
Já jsem citlivý a otevřený člověk, vztah ve kterém miluji se vším všudy, je pro mne vším a udělám pro něho cokoliv. Já věřím v lásku a dobro, je to můj smysl života.Toužím po lásce, po harmonickém a rovnocenném vztahu. Ale bohužel se mi v tomhle směru zatím nedaří.

Dalším z mých problémů a trápení je záležitost finanční. Ještě se to zhoršilo, tím že jsem uvěřil a podlehl svému známému a půjčil jsem mu peníze, na které jsem si musel vzít půjčku ubanky. Známý přestal splácet, tak to zůstalo na mně. Z mé strany to byla hloupost a naivní přístup. Hledal jsem pracovní místo s lepším platem, ale nedařilo se mi taky.

Těch věcí a nepříjemností je více, co se mi dějou, ničemu už nerozumím a nechápu to. Stavy a situace , které se mi dějou jsou někdy šílené a nepochopitelné, zdravým rozumem neuchopitelné. Prožívám pocity bezmocnosti a beznaděje. Už nemám ani sílu a energii tomu všemu odolávat, mám stavy apatie a lhostejnosti. Dostalo mne to až do stavů...
Ale já se nechci a ani nemůžu zabít, už jen skrze mé závazky a taky bych to neudělal svým rodičům. A taky vím , že stojí za to žít, ať se děje cokoliv, ale člověk před sebou neuteče. Já chci žít a né živořit. Ale je toho na mne moc, jak psychicky tak i fyzicky, dává mi to zabrat.

I přes všechny mé potíže a trápení se snažím myslet pozitivně, ale je to těžké, věřím v lepší zítřky, ale realita je jiná. Snažím se vidět věci z různých pohledů, ale občas mne to semele a nevím si rady.
Nefunguje u mne spousta věcí , zákonitostí či pravidel. Nevím už čemu věřit. Většinou jsem se řídil srdcem a naivně jsem věřil v dobro, ale v realitě se mi to x krát vymstilo.

Mám i svou soukromou modlitbu, opakuji si pozitivní afirmace a sugesce, prosím a žádám o smilování a pomoc, vyšší inteligenci. Prosím o lásku a dobro a odpuštění, prosím o to abych se setkával jen s pozitivními lidmi a taky abych se i od nich něco naučil a poznal. Odpouštím a prosím za odpuštění pro sebe i ostatní. Myslím si a věřím v to, že člověk je tady, aby žil štˇastný a plnohodnotný život, naplněný láskou, dobrotou, moudrostí, hojností a bohatstvím po všech stránkách. Aby se učil a poznával a vychutnával život s tím co mu vše nabízí. A to je to po čem toužím a přeji si, jak sobě, tak i svým nejbližším a taky všem ostatním lidem dobré vůle. Toužím po tom abych byl pánem svého života, ve všem.

Je mi častokrát smutno a cítím prázdnotu a samotu, beznaděj a bezmoc. To co žiju není život, ale živoření, boj o život a hodně bolavý.

Vyzkoušel jsem mnoho metod pro své zlepšení a změnu mých stavů a vysvobození se z toho začarovaného kruhu, ale nic zásadního se nezměnilo. Podstoupil jsem metodu RUŠ, Silvovu metodu, hypnózu, holotropní dýchání, ale žádná změna k lepšímu a vysvobození se nestala.

Jednou paní mi bylo řečeno, že jsem ve svém 1. životě byl proklet nějakým šamanem, tak mně z toho prokletí očistila, jak aspoň tvrdila. Nedávno mi člověk zabývající se "léčitelstvím" sdělil, že příčinou mých problémů a stavů a dané situace jsou přivtělené duše či bytosti ( snad jsou 3 či více ).

To jsem zhruba nastínil své problémy a trápení, je toho samozřejmě více. Toužím po změně k lepšímu, snažím se na sobě pracovat, chci mít svůj život ve svých rukou a žít a dělat věci, které jsou mi vlastní. Jsem svobodná bytost, nechci být něčí loutkou a promarnit svůj vlastní život. Ale atˇ zkouším a dělám vše pro svou změnu neděje se nic, co by stálo zato a posunulo mně to či vysvobodilo z těchto stavů. Jsem člověk otevřený, ochoten a schopen se učit a pracovat na sobě a dosáhnout kýžené změny k lepšímu. Vím, co v životě chci a co je mým smyslem života. Jen potřebuji, aby vše fungovalo , tak jak má a já mohl realizovat své sny a tužby v reálném životě. Toužím po štˇastném a spokojeném životě bez strádání po všech stránkách.
Věřím ve vyšší moc, v lásku a dobro ve všech podobách. Žiji tedˇ a tady , tedy v přítomnosti. Myslím si, že jsem i pozitivně smýšlející člověk i přes všechny mé útrapy. Vím, že v životě člověka jsou důležité jeho myšlenky a podvědomí.Tento dopis či psaní mi trvalo zhruba 3 měsíce než jsem ho jakžtakž poskládal dohromady a přepsal tady do mailu.Pořád mi to připadalo jako by mně něco od toho odrazovalo, nemohl jsem se donutit a soustředit. Jsem rád , že jsem to sepsal.
Chci poprosit o Vaši pomoc a radu a objednat se u Vás.

M.

(Přes velmi osobní ´zpověď´ tento mail zvetřejňujeme. Je to proto, že obsah víceméně shrnuje mnohé obdobné maily, kterými se na nás obracíte. Myslíme proto, že obsah bude blízký více lidem... Mail byl podstatně zkrácen, byly vypuštěny ev. nepatrně pozměněny některé údaje tak, aby byla zachována anonymita pisatele)

Liv a Pepa

odkud odpověď na váš dlouhý mail začít...?
Když vaše pocity hodně, hodně zjednoduším, dostanu se k třem základním bodům:

  1. co zažívám se mi nelíbí
  2. chci žít spokojený a šťastný život
  3. kdo (co) může za to, že tomu tak není

Pokud na chvíli odhlédneme od vašeho konkrétního zažívání a zaměříme se jenom na ony tři zjednodušené body, dojdeme k tomu, že to samé řeší miliardy lidí na celém Světě. Tím nechci v žádném případě zlehčovat, co prožíváte. Chci vás tím jen inspirovat k ještě jinému úhlu pohledu, resp. k dalšímu úhlu přemýšlení.

Miliardy lidí jsem nezmínila náhodně. Chci tím poukázat na to, že každý, naprosto každý člověk, ve svém životě něco řeší a překonává. A pro každého je ´to jeho´ obtížné. Lze najít měřítko čí bolest a starost je horší? Nejde. Každý má ´nastaveno´ podle svých ´zásluh´ a ´potřeb´.

Zásluhy - tím myslím karmu (zpětné působení vesmírných zákonů). Tu nevnímám jako jakési trestání, ale jako samočinné působení stejné, jako např. zákony přírodní. Zjednodušeně: co se vyšle, to se jednou vrátí. Tak dlouho nás to takto učí, až konečně pochopíme :-)
Na pochopení (odčinění) jednoho nám stačí jeden život, jiné nás může dostihnout třeba až v životě (životech) dalších.

Potřeby - to je o osudových bodech, které máme v životním plánu již předem dané. Jsou to jakési životní úkoly, menší či větší křižovatky, jejichž řešením se lidský duch tříbí a jejichž překonáváním sílí.

Z obého vyplývá, že život včetně ´překážek´ v něm, má svůj účel. Je však důležité, jak se k situacím člověk staví; jak prožité přijímá, jaké si bere z prožitého ponaučení. A zde už pak je prostor pro ´práci na sobě´. Zdůrazňuji ono na sobě, protože každý je za sebe zodpovědný. Stalo se dnes skoro módou, svalovat zodpovědnost na druhé, ať už jsou to rodiče, společnost, vlivy různých cizích bytostí, prokletí atd.
Netvrdím, že žádné ´cizí´ vlivy neexistují, říkám jen, že mohou působit pouze tam, kde u člověka najdou vnitřní odezvu. Proto ta totální zodpovědnost každého za sebe; za své myšlení, cítění, chtění a jednání.

Nezatěžujte se tím, co bylo v minulém životě. Zajímejte se o ten současný. I v tomto máte jistě (jako my všichni) co vylepšovat, napravovat.
Zde už se ale dostáváme z obecné roviny do té konkrétně vaší a to není záležitost jednoho mailu či jednoho sezení. To je cesta. Když budete chtít, můžeme vám na ní být po určitou její část konsultanty; energetickým propojením vám postupně můžeme napomoci znovunajít své vlastní vedení. Jak ale říkám - je to o cestě, o systematické ´práci´ na svém uvědomění, osobnostním a duchovním růstu...

Vaše reakce


Radmila

Uf. Uf, uf... První doje,m byl, ten člověk došel až do stavu, kdy mu můžete pomoci, jako jste pomohli mě, protože to byla ta chvíle, kdy jsem k vám přišla, když jsem to tady chtěla všechno ukončit... To jsem chtěla napsat ještě než jsem si to dočetla do konce a to čtení zopakovala... Pak mě napadlo, že ten pán to asi tak vážně, jako já tenkrát, nemyslí...

Píše hezky, skoro mám pocit jako kniha; tvrdí, že používá modlitby, pozitivní afirmace, přeje všem lásku a touží po životě bez utrpení... Přiznám se upřímně, že nevěřím tomu, že někdo, kdo toto vše dělá, myslí pozitivně a upřímně touží po harmonii, by mohl žít život plný smůly a trápení. To čemu věřím, na co myslím a co dělám, to jsem.

Nebude to v tom, že ten pán po tom všem pouze "touží" ? Pokud tomu tak je, bude celý život jen "toužit" po lepším životě... Toužím toužím, toužím... Co takhle se k tomu postavit trošku jinak, když vím, že moje myšlenky tvoří můj svět? Prostě přestanu toužit a stanu se tím, po čem toužím - tady a teď. Nebudu se modlit za to, aby se něco stalo, ale budu děkovat za každý den takový jaký je, protože je nádherný, jediněčný a neopakovatelný. Každý den mi něco přinese, co mě posune dál. Trošku bych své modlitby a pozitivní afirmace v tomto smyslu přeformulovala. Prostě přestat toužit a "jen" být tím, čím jsem.

Nesnažila bych se hledat příčiny svých potíží někde mimo, v prokletích a přivtělených bytostech, protože mým přáním je najít řešení v tomto životě a působit na mě může pouze to, čemu uvěřím, že na mě působit může... Toto je můj život teď, tímto jsem a tak se realizuji a plním svou vizi o sobě každým svým činem, myšlenkou, přáním.

Držím pánovi palce a věřím, že pokud z "toužím" přejde na "já jsem", věci se dají do pohybu. Protože každému, kdo opravdu klepe, je opravdu otevřeno. A díky Bohu, funguje to. I já jsem toho důkazem :-)