Koná se prostřednictvím Reiki dobro? Jak to vidíte vy?

08.06.2018

Dovoluji se dotázat, reiki byla, pokud vím, pro Katolickou Církvi zakázána právě pro zasvěcení, nyní nemám po ruce výnos. Zřejmě se jedná o to, že se jedinec dostává pod vliv druhého jedince a nebo až pod vliv duchového intelektu.

Dále sv. Jan od Kříže upozorňuje i na falešná zjevení Ježíše Krista... Hovoří o tom, že dobrá vůle či spontaneita nemusí vést k duchové pravdě. Obracím se na Vás tedy s prosbou, zda byste mi byli ochotni osvětlit, jakým způsobem Vy docházíte k vnitřní jistotě o tom, že konátedobru věc. Ptám se s největší pokorou, bez nadřazenosti a urážky.

Děkuji
Mgr. Ing. J. P.

Liv a Pepa

Milý pane J.P.,

beru poslední větu Vašeho mailu vážně a proto se pokusím vysvětlit, jak vnímáme Reiki my. (Píšu v první osobě, ale vyjadřuji zároveň i pohled mého manžela). Odpověď prosím vnímejte jako výhradně náš osobní náhled, protože nemůžeme (a ani nechceme) hovořit za jiné.

Nevím jistě, co pod pojmem ´vliv duchového intelektu´ míníte, resp. co tím míní církev. Nepouštím se teď tedy do nějaké hlubší duchovní rozpravy, uvedu jen ´normální, lidské´ důvody

Hlavní otázkou, kterou si lze klást je, k čemu a komu energie Reiki ´slouží´, komu je k užitku.

  • Pomocí Reiki lze nemocným lidem ulevovat od jejich nemocí, což se projevuje různě - od úlevy až po totální vyléčení.
  • Podle našich zkušeností se díky Reiki zvýraznilo u mnoha lidí jejich nadání, event. v sobě objevili další nové vlohy.
  • Díky práci s Reiki mohou ti, kteří se pro to rozhodnou (ozdravují pomocí Reiki), obrátit svůj život k pomoci druhým. Zde bych i zmínila slova v Bibli ´kdo máte dar léčit, léčte´

Může Reiki škodit? Komu, jak?

  • ´Reikista´ není naplněn žádnou zázračnou silou, není manipulátorem. Je laicky řečeno ´přenašečem´ energie. Schopnost léčit touto energií má každý člověk, jen si ji naprostá většina z nás zablokovala nánosem materialismu. Je v nás však zakódovaná - vždyť co udělá člověk, když se uhodí - chytne se za bolavé místo, když někde bolí - má tendenci dát si tam ruce, když má dítě horečku - maminka přikládá ruku na čelo... proč přikládáme nevědomky ruce tam, kde je bolest, kde je nemoc?
  • Otevřít tuto schopnost lze několikerým způsobem - absolutní vírou v Boha, naprostou Láskou, dlouholetým cvičením rozvíjejícím energetické dráhy, pomocí mistra Reiki; někdo ji má od narození nebo se mu spontánně otevře sama.
  • Samotná energie Reiki neubližuje. Ublížit může pouze člověk a to svým nekompetentním jednáním - např. zakázat nemocnému návštěvu lékaře, nabádat k vysazení léků, apod. To se ale týká všech oblastí alternativní medicíny a bohužel nejen jí.
  • V Reiki není žádný nadřízený, nadřazený ani vůdce. A to jak ve vztahu předávající energii/přijímající energii, tak ve vztahu mezi ´Reikisty´ samotnými. Pokud se někdo za takového považuje, pak je to v rozporu s filozofií Reiki. Nicméně ani takový člověk druhé neovládá prostřednictvím Reiki.
  • To, že se může kolem některých utvořit až nekritické skupiny (stejně, jako je tomu kolem některých politiků, kněží, duchovních vůdců aj.), je pouze záležitost těch, co mají potřebu se sdružovat, potřebují autoritu, vedení, především rádi k někomu vzhlíží. Je věcí osobní vyspělosti (a velikosti ega) každého léčitele či učitele, aby takové ´závislosti´ na sobě v lidech nepěstoval a včas zamezil. (Tímto nemluvím o sdružování se za účelem předávání zkušeností a dalšího vzdělávání).

Takže když shrnu - Reiki je o předávání (zprostředkování) vesmírné energie (nejedná se o předávání osobní energie). Nemyslíme, že by prostřednictvím samotného Reiki někdo někoho dostával pod duchový vliv.

V našem Světě je esoterické, a nejento, v podstatě nedokazatelné; všemožné teorie o všeličems se různí. Kdekdo si dělá patent vědět co je a co není správné; kdekdo naopak přiznává, že neví nic... Takže na Vaši přímou otázku ´jakým způsobem docházíme k vnitřní jistotě o tom, že konáme dobrou věc´ vám můžu říct pouze toto: řídíme se výsledky a svědomím.

Podporujeme individualitu a svobodnou volbu každého člověka. Semináře Reiki neděláme komerčně ve velkém, neděláme na ně inzerci. V naprosté většině se k nám tudíž na Reiki hlásí lidi, kteří už s námi mají praktickou zkušenost a vědí, co od nás i od Reiki očekávat. Na rozdíl od leckterých jiných praktik považujeme Reiki za léčebně i duchovně přínosné, bezpečné. Duchovně říkám proto, že v naší praxi mnoho ateisticky smýšlejících lidí našlo samo díky Reiki cestu k Bohu, stejně jako my vychovávaní v ateizmu, pouze na základě vlastních prožitků, na základě vlastního otevření se. Pro nás je i toto zásadní odpověď.

Ještě pár slov k církevnímu rozhodnutí. Nejsme katoličtí duchovní, nemáme tudíž všechny jejich znalosti. Nicméně myslím, že když je něco opravdu špatně, tak je to zřejmé a nemusí se nad tím bádat desítky let (vždyť jenom novodobé dějiny Reiki se tradují od počátku 19. století). Nevím, proč se církev ´probudila´ až teď, nehledě na to, že mnozí z duchovních sami (předpokládám, že oficiálně jen do zákazu) s Reiki pracovali. Zajímalo by mě, jaký skutečný důvod nakonec přehoupl misku vah na nepřijetí Reiki. Vyznávám však svobodu smýšlení - tudíž i jejich svobodu vyhlašovat, co uznají za vhodné. Nicméně bych Vaši otázku otočila: ´Jakým způsobem došla církev k vnitřní jistotě o tom, že zákazem Reiki koná dobrou věc?´

V průběhu staletí se církev dopouštěla mnohých přehmatů - války a vraždění za víru, inkvizice, upalování čarodějnic, vyhlašování něčeho a pak zase odvoláváním a to vše vždy jistě s vírou, že činí správně.
A nejsou to jen věci minulosti. Dodnes se různé církve liší v mnoha názorech. Uctívají se církevní hodnostáři, obrazy, líbají prsteny...; kde je prostota o které kázal Ježíš? Kdo na Zemi je vůbec oprávněn říct ´jen já (my) mám Pravdu´? Takže při vší úctě ke všem poctivým duchovním, proč bychom měli církvi stran rozhodnutí s Reiki věřit, že je správné?

Nicméně i my jsme stále lidé hledající, nedogmatičtí, otevření názorům. Děkujeme za Váš dotaz. Rádi jej zveřejňujeme spolu s výzvou k názorové diskuzi. Věříme, že může přinést další zajímavé odpovědi.


Jaký je Váš názor k položenému dotazu? Napište nám.


Petr

To asi neví na sto procent nikdo jestli dělá správnou věc nebo je v tom nějaký háček. Už když vezmu ten fakt, že dvakrát stejně konaná věc většinou nemá stejné mínění ani dopad, tak říkat, že je něco dobré či ne nelze aniž se to vztáhne ke konkrétní situaci a okamžiku. Jistotu, že se jedinec správně chová má jedině tehdy, když žije v okamžiku (a ten kdo ten stav zná ví, že je jasně rozeznatelný) a nechá se jaksi vést. Jistotu pak nabývá v momentech, kdy začne šířeji vidět synchronicitu svého jednání s celkem. V takovém případě pak taky nepotřebuje znát žádnou informaci z knih, filosofii, žije úplně prostým, jednoduchým a neustále překvapujícím životem.


Maruška ´velká Anička´

Můj pohled nebo spíše vnímání a cítění dané věci je následující:

Samotné téma je ohromně široké a nekončící, tak jako boží láska... Já se domnívám, že pocit vnitřní jistoty z toho "správného" spojení s Bohem je věc nadevše individuální a ve své podstatě nesdělitelná. A nejspíš se dá poznat po ovoci, které změna nebo prohloubení vnímání Boha vydá.

Jestliže mně duchovní cesta dovede k Reiki neznamená to, že se dostávám pod vliv druhých lidí nebo vliv nějakých jiných sil.. Pro mne je to možnost nahlédnout do hloubi duše a začít pomalu chápat boží lásku. Začít umět přijímat naději, víru a objevovat sílu v sobě jít dál a nalézat cestu v prvé řadě k sobě samé a pak následně, pokud o to druzí stojí, pomáhat i jim.

Moji předci z matčiny strany byli vždy "poctiví katolíci"... a kolik falše, nesnášenlivosti, závisti a zloby jsem měla možnost objevit zejména v maminčiných a babiččiných myšlenkách, slovech i činech. Tím rozhodně nechci říct, že kdo je katolík,evangelík nebo jiný křesťan je falešný. Ale v té organizovanosti a pro mne jednoduchých a jiné vysvětlení neumožňujících dogmatech (které ovšem stanovili lidé ve své nadutosti a nikoli Bůh či Ježíš) je moc těsno a úzko. Většinou to přináší pocit provinění a nevyhnutelnosti trestu. Ale tak to určitě Bůh nechce. Bůh je láska a odpuštění a rozhodně není mstivý soudce.

Musím zároveň dodat, že mám blízký vztah s několika praktikujícími katolíky a jsou to opravdu (tak jak to cítím já) čistí a upřímní lidé. Z toho pro mne vyplývá jedno..Bůh nám nevnucuje jednu duchovní cestu - nechá nás vybrat. A je na nás, jak půjdem a jakým způsobem budeme zde na Zemi praktikovat jeho Zákony lásky. Je to prostě individuální.

Žádná z církví si nemůže dělat monopol na svou duchovní pravdu. Chybí v tom pokora... a láska. Ale abych se ještě vrátila k původní otázce z mailu:

Pro mne Reiki otevřela dveře do hlubšího duchovního světa nebo možná ona je těmi dveřmi, protože za těmi dveřmi nás čeká mnoho dalšího...začala jsem si víc uvědomovat sama sebe, své pocity. Začala jsem řešit svá zranění z dětství, své hranice, své postoje a vztahy k druhým. A fyzicky cítím, že se má duše začíná otevírat, protože kvalita vztahů s druhými, jak je vnímám je úplně jiná..hlubší, opravdovější a láskyplnější. A lépe cítím duchovní sílu kolem nás... každý může mít jinou cestu ke zdroji síly, já osobně lépe cítím a vnímám Panenku Marii.
A i když mne mé podvědomé vzorce pochybování o sobě samé našeptávají něco jiného, tak si troufnu říct, že se o mnoho zlepšil vztah s mými dcerami, dle jejich slov mají ke mně důvěru a cítí lásku. Začínám i mít pocit, že se i jiní lidé kolem mne více svěřují a hledají oporu. A to mi přináší radost.

Na druhou stranu jsou kolem mne stále lidé, kteří jdou životem úplně jinou cestou a těm se více protivím a já stále zřejměji cítím důvody mých nepříjemných pocitů z jejich blízkosti. Takže dalším přínosem pro mne je, že se začínám orientovat v druhých už jen na základě vyzařování jejich energie...

A dalším důkazem pro mne je fakt, že jsem dokázala odpustit své mámě... protože pro mne to pravé odpuštění je ho prožívat a cítit celou duší, tělem...a tak může přijít i vysvobození pro odpouštějícího. Ale cesta to není jednoduchá, přinesla mi i mnoho úzkosti, pocitu opuštění, pocitu nesdělitelného osamocení a beznaděje, ale vždy jsem současně cítila, že je to tak dobře, že to je nutný průchod temným údolím...

Když to trochu shrnu, je možné, aby to byla špatná cesta, když přináší lásku, smíření a na fyzické i psychické úrovni úlevu od bolesti? Když nás sbližuje s Bohem? Když nás vrací s sobě samým? A když nás učí vnímat a poznávat své pocity...

Snad ještě další poznání - v určité fázi se mi honily hlavou podobné otázky, jaké jste dostali mailem - nyní je mám pro sebe zodpovězeny a cítím to tak, jak jsem psala výše. O sobě samé ještě občas pochybuji, ale o cestě k Bohu nikoli.

No, tak to jsem se trochu rozepsala

Děkuju Ti, Liv, za to, že jsi mně tento mail poslala. Mohla jsem teď trochu zhmotnit to, co aktuálně prožívám a vyjádřit Vám trochu vděku. Moc doufám a věřím, že brzy přijde čas, kdy Vás uvidím.
Přeji Vám jen to dobré.


Zdena

Dotaz na Reiki mě skoro zaskočil. Proč? Protože jsem si uvědomila, jak jsem se od ní téměř okamžitě po absolvování zasvěcení odstřihla. Něco mi řeklo, že pro mě to není, cítila jsem vůči ní jakousi lhostejnost, nezájem a já jsem na své pocity dala.

Od té doby jsem ušla zajímavou cestu a teď už vím, že pro mně je cesta v práci na vlastních myšlenkách, že je to jen a jen o procesu neustálého čištění od negativity, prožívání radosti, vděčnosti a velké pokory vůči všemu živému. Použití Reiki je pro mně, v přirovnání, něco jako přiložení mastičky na vřed, který je potřeba rozříznout a vyčistit.

Tím ale nechci říct, že Reiki odsuzuji. Podstatný je na ní velký podíl dobré vůle pomáhat, je to cestička, jedna z mnoha, která může vést k dalšímu rozvoji, pokud se u toho někdo nezastaví a já věřím, že valná většina absolventů Reiki jsou hledající poutníci a ona je pro ně jen další stupínek na jejich cestě.

Postoj církve mě nepřekvapuje, ona, místo aby se podívala na svá vlastní pochybení, neustále si osobuje právo rozhodovat co je pro lidi dobré jako by měla patent na rozum, nehledě na to, že rozhodovat se musí jen a jen srdcem. Ale kde je pýcha, tam srdce mlčí.

Jsem přesvědčená, že smyslem života je možnost tvořit vlastní realitu svými sny a touhami a k tomu patří i právo dělat chyby a z nich se učit. Žádné zákazy a příkazy tuto cestu neusnadní, spíš v tom vidím snahu jí dokonce znemožnit. Církve mají potřebu dělat z lidí ovladatelné stádo a není náhoda, že věřící nazývajíc svými ovečkami. Zdrobnělina nic nezmění na faktu, že chtějí, aby stádo poslouchalo a nemyslelo.
To že jim vadí právě Reiki vypovídá v prospěch Reiki. To je můj názor.


Vašek

Je to poměrně zajímavá otázka, dost jsem se vzhledem k mému pobytu v církevním centru pro mládež s apriorními odsudky věcí podobného (ezoterního) charakteru setkával.
Já si myslím, že záleží skutečně na každém jediném člověku, jak to cítí a co shledává jako správné. Pokud jsou věci jako Reiki či kyvadélko používány s pokorou, "svolením" (bez pocitů nejistoty, pochybností, výčitek - o pýše a nadřazenosti ani nemluvě), s dobrým úmyslem a nejlepším vědomím a svědomím, pak je to "povolené".Katolická církev je moc velká "instituce". Má racionální a neosobní zákony a pravidla. Ale i tady platí, že člověk nebyl stvořen pro zákon. Člověk nemá být slepá ovce, která bude nekriticky poslouchat něčí příkazy a zákazy. Člověk má samostatně hledat, zkoušet a ptát se, co je správné. To za něj církev neudělá, i když se trochu snaží tvářit, že jo.Myslím si, že je dobré církev (církve, náboženství) a její pravidla poznávat, přemýšlet o nich a inspirovat se jimi. Část pak může člověk zaintegrovat, avšak myslím si, že k tomu, co integruje, by měl mít osobní vztah (stanovisko). Zkrátka měl by vědět, co a proč dělá.Například:
"Nelegálně nekopíruju cédéčka (nekradu), protože nechci jejich autory připravit o zaslouženou odměnu za dobře odvedenou práci. Kdybych to dělal, ubližoval bych autorům, jejichž tvorba se mi líbí, což by bylo pokrytecké. Přispíval bych k tomu, že bude ubývat toho, co mám rád."Na druhou stranu si dovedu představit, že se člověk prostřednictvím různých "mágů", kteří používají obchodní značky jako Reiki, Věštění, Hypnóza atp. může dostat pod vliv různých zlých duchovních sil.
Nemám s tím (Bohu díky) žádnou osobní zkušenost. Já jsem měl to štěstí, že jsem narazil na dobré léčitele, čehož může být důkazem například i to, že jsem se vaším prostřednictvím dostal do úzkého a poměrně dlouho trvajícího kontaktu s katolickou církví.Obecně si myslím, že ať je člověk na jakékoliv duchovní či intelektuální úrovni, měl by být vnímavý ke svým pocitům a neměl by je podceňovat. To je moje odpověď na vznesený dotaz:
Pokud si nejste jistý (alespoň tím, že tomu chcete přijít na kloub), jděte od toho. Pokud je Vám přímý vliv jiného jedince na Váš život nepříjemný, nevystavujte se takovým situacím. Možná ve Vašem životě přijde čas, kdy se budete mět začít Reiki věnovat, pak to poznáte podle toho, že nebudete pochybovat. Pokud tomu nyní tak není, hledejte dále jinou věc (zájem, cestu), která je v této chvíli Vaším úkolem.
K přesvědčení, že je správné to, co dělám, docházím neustálou kritickou sebereflexí, prověřováním svých úmyslů a následků dané činnosti na mé okolí a důkladnou kontrolou (nikoliv ve smyslu ovládání) svých pocitů v každém okamžiku dané činnosti.
Neposuzujte, zda je činnost "obecně dobrá", ale zda je dobrá pro Vás nebo pro jiného konkrétního člověka v dané konkrétní chvíli.


Radmila

Chtela jsem na to odpovedet uz davno, ale nejak mi ted nejdou pismenka od ruky... Tak snad alespon to, ze to vse je jen a jen vec viry... Ta vira mi dava vnitrni jistotu... A co se tyce toho zakazu od katolicke cirkve - na to se da odpovedet stejnou otazkou - kde ta bere vnitrni jistotu, ze kona dobrou vec?
P.S.: V mem pripade je to jeste navic komunikace s panem Hodnankem, ktera mi dava jistotu, ale to bych tezko vysvetlovala nekomu, kdo ...
Ing. R.V., Ph.D.

Vašek 2

Ta diskuse je zajímavá a i názory ostatních mají hloubku a jsou inspirativní. Všiml jsem si, že "my z vaší školy" máme jedno společné, a to je tendence posuzovat věci individuálně, teď a tady. V jiném prostředí se s tím v takto vědomé rovině setkávám podstatně méně.