35. Pasivita není kreativní přístup

24.05.2018

Přemýšlím nad doporučeními ´nech věci se dít´ nebo ´ne má vůle, ale tvá Bože se staň´. Přiznávám -mnohdy se přistihnu, že tohle nedělám... tlačím na vyřízení, dosažení něčeho, zlobím se, že se to nehýbe kupředu...
Na druhé straně - když budu ´jen´ čekat, co přijde, tak se ze mně stane totálně pasivní člověk. A to by mě asi postupně vedlo k tomu, že stejně nic nemá cenu... - to by byla depka.

Je to tak, že pasivita s ´Bože staň se tvá vůle´ nemá nic společného. Prožít život aktivně, tvořit, mít vize - je to, co se od člověka očekává. Tvůrčí proces je velebení Boha, ne pasivní očekávání, kde se jen čeká na reakci po akci. To není to, co byste měli v životě prožívat.

Tlak vytváří protitlak a o tom to je. Naučit se tvořit tím správným způsobem. Tak, aby to zapadalo do celku a ne tak, aby se tím naplňovaly pouhé pocity ega.

Je to tak, že tvorba by měla začít ušlechtilou myslí, resp. ušlechtilou myšlenkou. Zde pak přichází ´Bože, staň se tvá vůle...´, jelikož zde přichází odpověď, zda je tato myšlenka v souladu s plánem Duše, zda je v souladu s plánem celku. Pokud není, pak přichází tlak, který vyvíjí ego.

´Nech dít se´ v tomto případě znamená, nebuď buldok. Nech své myšlence čas uzrát, čas pro zhodnocení a pak i čas pro realizaci. V takovém případe jsou okolnosti připraveny projekt realizovat.

To zní ´logicky´ při větších plánech, ale v denních drobnostech?

Je to tak, že volba spočívá vždy na člověku. Volba v rozhodování i volba ve směřování.

Pasivita = nežít život aktivně; trpně snášet co den přinese, bez vlastního zájmu na tvorbě jeho ´programu´ (co budeš dělat). Není kreativní přístup k životu.

Je dobré mít v sobě vizi, čeho chceš dosáhnout, co chceš zkusit zažít, co chceš dělat, na co se zaměřit... Víra v Boha jako jediný cíl konání nestačí. Bůh není pasivita. Bůh je akce, kreativita, pohyb...

Když čtu některé mystiky, duchovně jdoucí lidi, kterých si vážím - někteří se odpoutávají od ´světských cílů´, aspoň to tak chápu...

Je to tak, že se od nich neodpoutávají. Jen jim nepřijdou tak důležité, aby na jejich realizaci ´tlačili´ - to je to, co jsem ti vysvětlovala na začátku. Vize, projekty i v tom malém slova smyslu významu, by neměly pohltit tvoji mysl, tvoje směřování. Nevyvíjej tlak tam, kde to nejde jak si přeješ. Tlak není duchovní síla. Tlak je výsledkem působení ega, které chce aby bylo po jeho.

Je to tak, že znovu opakuji, tvořte duchovně!, ne ´materiálně´.

Materiální provedení už je jen výsledkem duchovní kreativity. Je-li duchovní kreativita připravena směrem, který je vhodný a přínosný, pak se realizuje ´sama´, bez dalších tlaků. Rozumíš?

Jsi trochu unavená a hůř hledáš pro můj výklad slova, ale obsah je doufám i tak srozumitelný.

Chápu to tak, že když něco ´nejde´, nemám na to tlačit z pozice hmotného působení, ale pomocí duchovních obrazů. Ty mě nakonec dovedou k pochopení, zda je to co chci ´správné´ či ne, event. jakou jinou cestou realizovat, či zda ještě počkat. Možností je mnoho, ale jedině zkoumáním v duševní-duchovní oblasti se dojde správného naplnění ´Bože tvá vůle, ne má...´

Protlačovat svou vůli tlakem je jako házet hrách na zeď nebo jít hlavou proti zdi. Nech věci zrát - tím je necháš se dít. Vyšli ideu, představ si cíl, nech ho působit a pak vyčkej, co přijde. Impuls ke konání přijde-li, pak jej následuj.

Ano asi pozorováním vnitřního k nám přichází i impuls chtění (ve smyslu chtění, které bychom měli chtít, které bychom měli následovat = takové rady, co chtít).

Formulovalas to zábavně složitě, ale je to tak. Je důležité rozpoznávat, co je skutečné chtění Duše a co je chtění rodičů, společnosti, různých skupin a očekávání. To je nesmírně důležitá věc, která si zaslouží hlubšího zkoumání a možná i samostatné kapitoly, na kterou v tuto chvíli nemáš čas.


Přijato Liv intuitivním písmem od zdroje, představujícího se ´Duch sv. ´