29. Teprve změnou vnitřní k vám může přijít změna zvenčí

24.05.2018

Většinou píšu (ptám se), když o něčem přemýšlím, zajímá mě nějaká otázka. A pokud myslím, že by odpověď mohla být přínosná i dalším lidem, podělím se.
Někdy zase beru tužku jen tak a čekám, zda něco nepřijde samo. Mnohdy i v takových případech přichází zajímavé informace; některé jsou formulovány tak, že je vnímám jako snahu o vysvětlení i pro duchovně bádající ´začátečníky´.

Na co bych se tě měla zeptat Bože?

Je to tak, že by ses mě měla zeptat jak se mám, jak se mi daří, jak bych se měl přibližně starat o své záležitosti, o svůj rozvoj, o svůj vzrůst...


Ty se rozvíjíš? Myslela jsem, že jsi ´dán´. Ale začnu zdvořilou konverzací, takže: Jak se máš Bože? Jak se ti vede?

Děkuji za optání, vede si mi dobře. Rozpínám se od - do a tak si dokazuju, že jsem na tom dobře, že obsáhnu všechno a všechno můžu řídit

Je to tak, že si pochopitelně dělám legraci. Nic řídit nemusím, protože všechno se řídí samo. Všechno funguje jak má, podle mnou daných pravidel. Je to takové boží perpetum mobile. Proto nemusím nikde zasahovat. Vše se řídí pravidly, která jsou pevně daná. Tolik pro lidské duchovní začátečníky.

Nevolejte mně v prosbě, chovejte se tak, abyste prosit nemuseli. Nemůžu odčinit za vás, co musíte odčinit sami. Zázraky jsou možné pouze tam, kde je k zázraku Duše připravená. Nepřipraveným nepomohou ani modlitby. Je dobré tomuto dobře porozumět. Opravdu dobře!, protože pak pochopíte, že vše v životě lidském je ve vašich rukách, ne božích, jak se někteří milně domnívají.

Každou změnu postojů, vnímání, posuzování musíte vždy začít u sebe. Jen vy a jen vy můžete dát základ k jakékoliv změně. Bez toho se nemůže udát žádný zázrak, žádná změna. Teprve změnou vnitřní k vám může přijít změna zvenčí - a to jak změna v osudových životních situacích, tak ve zdraví.

Neproste, nevolejte mě, pokud nejste připraveni přijmout poučení a změnu sami v sobě. Volejte mě, pokud pochopíte, že příčinou všech důsledků jste jen a jen vy sami. Ani já, ani osud, ani manžel, ani rodič, prost nikdo a nic nemůže za to, jak se cítíte, co se vám děje, co prožíváte. I zdraví je jen a jen o vás. O tom, co si odsluhujete, co si přivozujete, zapříčiňujete...

Je to tak, že vám není lepší rady, než si tohoto být neustále vědomi. Tím se naučíte tříbit vaše vnímání k dobrému, ´správnému´, účelnému rozvoji svého ducha, jeho počínání, jeho růstu.

Ptáš se, jak se můžu vyvíjet, že jsem ´dán´. Ale já se přece vyvíjím také. Každým dalším vývojem ve vývoji jsou dány další a další možnosti. Je to tak, že toto je neskonale jednoduché k pochopení, ale v omezeném prostoru lidského myšlení neexistuje přesný ekvivalent toto vysvětlit. Můžete to pochopit jen v rámci lidských měřítek, což není vaše chyba, jen omezení dané hranicí vašich možností.


Ty hranice jsi nám ale stanovil ty, ne?

Ano i ne. Ne všechno je tvořeno přímo mnou. Představ si, že bych byl na všechno sám. Je to stejné jako u vás lidí. I vy máte pomocníky, i u vás běží leccos i něčím jako dalším ´samospádem´. I vy tvoříte něco, co pak tvoří dál - byť to nazýváte např. strojem.
Ale i v živočišným funguje stejný princip. Jako když umělým oplodněním vznikne prasátko a to už pak bez dalšího vašeho působení zplodí další prasátka a ty se vzájemně zkříží a vzniknou další druhy prasátek. Čím dál budou od laboratorní misky svého vzniku (umělého spojení spermie s vajíčkem), tím míň budou prvotnímu prasátku podobná. Tím míň budou znát prostředí, ve kterém (pra)vznikla a když by jim maminka prasnice vyprávěla, že existuje ´stvořitel´, který je v prvopočátku ´stvořil´ na hradě Laboratoři, budou koukat s otevřenými rypáčky a nebudou to chápat.


Roztomile řečené, jako pro děti
Chápu to tak, žes dal prvotní Život ty a on se pak dál tvořil už sám. Další jeho formy už vznikaly jakýmsi samospádem = v rámci jistých pravidel (vesmírných zákonů) vznikaly různé živočišné formy - tím myslím, nejen lidí.

Ano, je to tak, že životní impuls v rámci duchovní energie vyšel ode mne, dál se přetváří bez mého přímého zásahu.


Dá se to vysvětlit-přiblížit na příkladu, že tys dal program (now how) a stvoření na základě daných pravidel tvoří dál.

Ano, dalo by se to tak rozumně říct. Je to tak, že nejsem otec ve smyslu stvoření konkrétního člověka. Jsem otec ve smyslu vesmírného řádu, ve smyslu idejí, ve smyslu vyšší představy. Nejsem pekař, jsem idea chleba.


Tlumočím tvé informace asi trochu kostrbatě, ale snad srozumitelně i pro ty, kteří nejsou v duchovních otázkách zatím příliš zběhlí.

Používám taková přirovnání, která jsou myslím i takovým lidem snadná k představě. Je to tak, že chápání věcí duchovních je důležité. V době, kdy vaši mysli nestačí říct ´buďte dobří´ - chce totiž vědět ´proč´ - je třeba vysvětit, proč se každému bohatě vyplatí nebýt líný a pochopit, jak mocný nástroj k vlastnímu životu každý z vás má. A to nejen k životu pozemskému.

Je třeba neustále myslet na to, že ani ve stavu duchovním nejste prosti toho, co si přinášíte jako hmotní. Oba stavy se spolu vzájemně prolínají a hodně zklamán bude ten, kdo si myslí, že odchodem ze Světa (hmotného) skončí všechny jeho problémy. Vůbec ne. Odložením těla se nevracíte do nějakého ráje, Nirvány. Není to žádná dovolená, ani konečná. Váš vývoj pokračuje dál a fungují stejné principy.


Jinými slov - vývoje se nikdy nezbavíme nebo existuje něco jako dosažení nejvyšší mety, přes kterou už dál nelze?

Je to tak, že jediná vaše meta je daná druhem. Nemůžete např. lítat, když nemáte křídla nebo nemůžete být pára, když nejste voda. Nemůžete být molekula, když nejste i atom...

Je to tak, že hranice dány jsou. Jsou dány tím, že nemůžete být něčím, co neodpovídá vašemu druhu. Jak ale můžete svůj druh rozvíjet, jakou formu dovedností mu můžete přisoudit, to je bez hranic. Neexistuje dokonalé s hranicí. Vždy je možné ´dokonalost´ vylepšit. To je obrovský hnací motor pro vše ve stvoření. Vždy se dá rozvíjet rozvíjitelné.

Přijato Liv intuitivním písmem od zdroje, představujícího se Duch sv.