26. O pozornosti a naslouchání

24.05.2018

Pořád máme hlavu plnou různých myšlenek. Často se nám tam honí i když nechceme; často je naopak rádi krmíme dalšími a dalšími podněty, aby se ´nedej bože´ mysl nenudila. Jak k nám pak ale mají přes tuhle bariéru pronikat jemné duchovní informace, které jsou pro náš život tak důležité, tak nápomocné?
Tento text mi to opět připomněl...

Bože, ťuk ťuk, chceš mi dnes něco říct aniž bych se ptala? :-)

Je to tak, že ti říkám stále. Stále tě nabádám a pobízím. Stačí jen naslouchat.


Jak mám správně naslouchat?

K tomu je třeba být v meditativním stavu. Je to tak, že tento stav není jen o naslouchání. Tento stav je i o pozorování, vnímání souvislostí, pocitů při konání... Je to stav naprosté pozornosti v bytí. Pokud jsi v tomto stavu, konáš v souladu se mnou a v souladu s vesmírným řádem. Je ti pak otevřeno veškeré poznání a ty máš veškeré vědění. Je dobré se tomuto stavu vědomé pozornosti naučit.

Já vím, kdeco nás rozptyluje. Je tolik věcí, na které se dá myslet... :-)

Ano myslet. To jsi vystihla správně. Vy lidi stále myslíte. Stav ne-mysli je pro vás obtížný i když spíte. Mozkové buňky vám kmitají i ve stavu spánku, kdy je třeba odpočinku. Proto mnohý z vás tak nekvalitně odpočinutý je. Ale to je to, že vaše mysl chce být neustále v činnosti.

Od útlého dětství jste učení k učení. Bohužel k učení vědomostnímu, ne k učení duchovnímu. Zásadní nauky jsou vám pak skryté, místo aby vám s mateřským mlékem přecházely do krve.

Je to tak, že toto není jen obrazné přirovnání, ale je tomu tak i skutečně. Matka nepředává kojením jen výživu fyzickou, ale i duchovní a duševní. Proto je tak důležité, aby byly ženy k této roli opravdu dobře připraveny. Pak dávají do života dítěte mnoho pro usnadnění jeho další cesty. Mobilní telefon dítěti cestu neusnadní...

Jak zkreslené povědomí ve vás je.
Jak málo dbáte skutečných hodnot.



Je to tak. Hloupé je, že to mnozí z nás ví a přesto se nedokážeme ´přinutit se´ podle toho zařídit, žít tak.

Jen já vím, jak mnozí přemýšlí a jak mnozí zápasí sami se sebou. Žel mnozí ani nezápasí vůbec. Ani je to nenapadne.


Je k tomu asi zapotřebí silná vůle a jak říkáš, neustálé pozornosti.

Je to tak, že silná vůle není ten správný pojem. Silná vůle je tlak, a tlak vytváří protitlak, ne rovnováhu.

V prvé řadě se naučte vyřazovat vše, co vaši mysl zbytečně rozptyluje a neslouží k vašemu vývoji. Mnoho zábav, filmů, her, slov, knih či jiných činností vám nepřináší naprosto NIC. Jsou to zcela zbytečné, neplodné, neužitečné věci, jež slouží pouze k zaplnění prázdna ve vaší hlavě. Slouží k přesnému opaku toho, čeho máte docílit = ke klidu mysli; k zastavením, které vás uvede do stavu naslouchání, do stavu pozornosti.

Je to tak, že tyto neplodné věci vyloučit, je základ. Když zklidníš mysl, přijde pozornost sama. Nemáte se čím jiným ´zabavovat´. Jediné co zbývá jste vy. ´Zabavujete se´ tedy sebou, pozorujete co se ve vás děje, co vám přichází na mysl.

Postupem času jste sami se sebou stále klidnější, tišší, relaxovanější. Stane se vám to naprosto přirozeným stavem. Tak přirozeným, že to začnete prožívat i u loupání brambor, opravě plotu, úklidu... prostě všude tam, kde není třeba zapojovat mysl. Jste pohrouženi pouze do sebe a činnosti, kterou právě děláte.

Takto postupně docházíte k vědomé pozornosti uvnitř sebe, a to i při cestě rušnou metropolí, aniž by vás cokoliv vyrušilo z vaší klidné koncentrace. Rozumíš tomu? Není to o násilné vůli, je to o vědomém konání na základě uvědomělého chtění.


Rozumím, když si to opravdu přeju (umět naslouchat, mít spojení) - a to je základ - přestanu vyhledávat ´jalové´ úniky. Místo toho si najdu denně čas pro své ztišení, zvnitřnění. Pravidelností pak dosáhnu toho, že se mi to začne stávat víc a víc přirozeností. Samozřejmě je na každém, na jeho svobodné volbě, čemu chce dát přednost, resp. jakým způsobem chce svůj život prožít, jak s ním ´naložit´.
Jistě si tím ale neměl na mysli,že by se lidi nesměli pobavit...

To jsem na mysli skutečně neměl. Je to tak, že jsem jen chtěl upozornit, že i v zábavě může být člověk ´jalový´ a člověk uvědomělý. Každá činnost by měla přinášet užitek.


Někteří by se možná rádi zeptali, jak s klidněním začít? Myslím, zda si třeba konkrétně sednout, zavřít oči, koncentrovat se na... prostě tak, jak si mnozí představují meditaci.

Je to tak, že taková meditace je o vědomé koncentraci, vědomém cvičení.

Já bych chtěl, aby to nebylo o povinnosti, ne o meditaci podle ´školských osnov´. Chtěl bych, aby se jednalo o váš přirozený stav bytí. Nemusíš sedět, ležet, funět nebo zůstávat bez dechu... Nemusíš nic, protože to je opět o nepřirozenosti.

Buď! Jednoduše buď při činnosti jakou chceš vykonávat. Baví tě sedět se zavřenýma očima? Tak seď. Baví tě skákat jako pominutá? Tak skákej. Chceš jít přírodou? Jdi. Rozumíš? Dělej, co děláš běžně. Nenuť se do nepřirozených ti poloh či postupů. Je to tak, že jediné co po vás chci, je pozornost. Pozornost na to, co právě konáš, děláš. Nepřemýšlej při tom o sousedce, dítěti, traktoru..., mysli na to, co právě děláš. A toto ´mysli´ můžeš nahradit tam kde lze, slovem ´pozoruj´. Ne každá lidská činnost vyžaduje používání mysli.


Rozumím a děkuji. Tohle je myslím srozumitelné pro všechny.


Převzato Liv automatickým, resp. intuitivním písmem od zdroje, jež se představuje ´Duch sv.´