24. Obavy z budoucnosti?

24.05.2018

Taky vás někdy přepadne taková zvláštní tíseň stran budoucnosti? Nemyslím tu, co souvisí s různými předpověďmi, týkajících se roku 2012 - ale takovou jaksi ´globální´, o (ne)konečnosti lidstva, Světa...
Tato otázka se mi v poslední době často vracela a nebylo mi u toho zrovna příjemně; vzala jsem do ruky tužku a zeptala se.

Cítím často tíseň. Bojím se co přijde..., obávám se o sebe, o blízké, o lidi..., o dění na Zemi. Je pravda, že přijde jednou něco ´zásadního´?

Je to tak, že se musím smát tvé opatrnosti, abys neřekla: "Přijde konec Světa?"

Je to tak, že konec Světa jednou přijde. Jednou bude všechno zase ´nové´; rozpadlé a zas nové. Je to tak, že vše co se vyvíjí zaniká a vzniká. Zanikají a vznikají celé Vesmíry. To není jen o vašem Světě, ale o světě vašich představ vůbec. ´Představ´ - tím myslím tak, jak si další světy dokáže představit lidská mysl.

Vše se děje způsobem, který ani nemůžete registrovat, protože vaše vnímání je časové a taky hmotně omezené, resp. omezené hmotným vnímáním.

Ptáš se, zda se máš bát, zda budeš trpět, strádat, zda budeš prožívat hrůzy... Ptáš se i za jiné. Ale já můžu odpovědět jen zvlášť. Můžu říct jen každému jednotlivě co bude prožívat. Záleží to totiž na úhlu vnímání, na úhlu vyzařování, na úhlu pokroku, který ta která Duše vykoná, vykonala. Je to tak, že zánik s sebou přináší vznik. Jinak to ani nejde.

Ale já to tak beru, rozumím tomu po duchovní stránce. A vznik ´lepšího´ ve smyslu bližšího Světlu, Bohu a jeho zákonům ve Stvoření vítám. To však neznamená, že bych nebyla ´lidský zbabělec´, který se bojí ´hmotné´ bolesti.

Je to tak, že bát se můžeš. To ti nikdo zakazovat nemůže . Nemůže ti ale ani pomoci. Vše je odrazem tvého prožívání.

No bože, dnes mi teda odpověďmi zrovna nepomáháš. Asi chci slyšet: "Neboj, nebude celosvětová válka, nebudou celosvětové katastrofy, Země se nerozprskne, ani do ní nevrazí meteorit, který zahubí vše živé..." To chci slyšet!

Je to tak, že ty chceš mít jistotu. Co to je JISTOTA? Co to je za pojem a v jakém ´světě´ má tento pojem účinnost, platnost? Rozumíš vůbec absurditě té otázky? Čí jistota to je? Pro koho jistota to je?

Co se týče lidského strachu, tak pro hmotnou část lidského tvora přece...

Ha, ha, no ty mě dnes bavíš - ´hmotnou část lidského tvora´ - no to jsou teda pojmy. No, můžu tě uklidnit. Hmotná část lidského tvora není to, o co by ses měla bát. Je to tak, že dnes se ´hraje´ o duši!

O tu se pochopitelně ´bojím´ taky, ale člověk si zatím dovede citelněji představit bolest hmotnou.

Já vím. Je to tak, že ti rozumím a vím, čeho se bojíš. Vím co způsobuje lidem úzkost. Bohužel si ji ale na sebe uvrhli svými životy sami a zákony je teď dostihují.

Je to tak, že celosvětová apokalypsa se netýká všech bytostí stejně. Každému přijdou podle jeho zásluh i podle jeho dluhů. Prožívání je různé a pokud cítíš strach, pak je to důsledek tvých ´dluhů´. Rozumíš? Je to tak, že každá duše bude prožívat (tak jako je tomu ostatně i nyní) jen to, co si k prožívání svým konáním přitáhla.

Víc opravdu nemůžu říct. Ne, že bych něco prozrazoval, ale jednoduše proto, že není nic víc co říct.

Žijte v lásce, přitahujte dobro, nezadělávejte na karmu, ať si co nejdřív odsloužíte co máte. Vyčistěte své životy svým myšlením, chováním, konáním, svými prioritami, svým směrováním, svým uznáním božích zákonů ve Stvoření - to je ta nejlepší rada, jakou ti můžu dát. Pokud budeš přesvědčená o svých kvalitách, o tom, že souzníš s celým Vesmírem, se Stvořením, pak to v tobě prohloubí pochopení věcí příštích. Probudí to v tobě důvěru a lásku a to ti pak nepřijde ani na mysl obava z bolesti (ať už hmotné či jiné), protože se budeš spoluzachvívat s děním. Popluješ s proudem dění a bude ti to tudíž připadat naprosto přirozené, patřičné, v souladu s tebou samou.

Děkuju, Bože fakt moc děkuju. Úžasně mě to zklidnilo. Ne, že bych snad byla tak přesvědčená o svých kvalitách , ale cítím, že jsem se dotkla Pravdy. Až mě to naplnilo lehkostí. Kéž si tento prožitek pochopení v sobě udržím. Kéž mě i jiným pomůže jít co ´nejpozitivněji´ a ´nejkvalitněji´ s proudem změn.

Takové momenty prožití chápání mám ráda. Proč jen se pak člověk nechá zas a zas zamotat, místo aby takovéhle ´vhledy´ udržel a nechal se jimi dál vést.

Je to tak, že tohle má na svědomí HMOTA. Ta vám přináší ´zkázu´.

Přece ale musí jít překonat. Přece musí být silnější Duch než Hmota. Duch je nad hmotou.

Je to tak, že toto je sice pravda, jenže ono to není tak jednoduché. Je to složitější, než se může na první pohled zdát.

----- byla jsem v psaní přerušena, chtěla přestat psát, přesto informace přicházela dál ----

Je to na tobě, zda pokračovat. Vydrž a bude ti odpovězeno.

Je to tak, že hmota je síla, která může ducha přemoci. Je to velká síla, nemysli. Proto je hmota místem, kde se duch učí svou sílu prokázat. Jen silný duch umí hmotu zkrotit ku prospěchu svému a ku prospěchu Hmoty také.

Hmota má své zákonitosti a duch se v ní zachvívá prazvláštním způsobem, který ti nyní popíšu.
Je to tak, že duch má vibraci svého ´světa´. Ty přenáší do Světa pomocí nitek, jež z Duchovna probíhají na Svět a zpět. Je to provázání všech světů.

---- bohužel následovala další přerušení po kterých už nešlo v psaní pokračovat... Tak snad příště...

Přijato Liv intuitivním písmem od zdroje, představujícího se ´Duch sv. ´