18. Nespokojenost, přijímání – aj.

24.05.2018

Někdy člověk sice jedná řekněme v souladu s vyšší mocí, ale ne až tak dobrovolně. Mezi takové případy patřilo i naše přestěhování. Po 3 letech, kdy už jsem si myslela, že mám toto stěhování vnitřně zpracované, jsme do Chebu zajeli. Jezdili jsme tam občas i před tím, ale tentokrát jsme se navíc - aniž jsme to předem tušili - trefili na festival FIJO...

Překrásné náměstí... prosluněné... 150 hudebníků a 90 mažoretek chodilo průvodem po skupinách chebskými uličkami - nádherná atmosféra v nádherných kulisách chebského náměstí. Do toho jsme potkávali známé... Maminka našich přátel, když nás viděla, se celá rozsvítila : "Děti moje, kam jste se nám to odstěhovali, tady jste byli mezi svýma... " apod. ... A kolem do toho přecházela ta obrovská energie hrajících hudebníků a já "bůůůůůů" a brečela jsem jak malá.
Po 3 dnech jsme se vrátili domů - všechno bez zalévání sežehnuté. Řada zasazených habříků v čudu a písek a písek a písek. Tak se mi to postavilo do krutého porovnání a byla jsem pěkně rozmrzelá a nabroušená, proč nám nebylo doporučeno zůstat tam, kde se mi líbilo. No, to jsem to od písma ´schytala´ :-) V odpovědích jsou nicméně pěkná vysvětlení, a tak se s vámi podělím - třeba se vám to bude hodit.

Jsem rozmrzelá, nevidím tu žádnou perspektivu... je sucho, stromky hynou, všude samý písek... nemoci rostlin i lípy mají nějaké fleky... Je to opravdu to, co si přeješ? (aby jsme tu bydleli)

Je to tak, že není správné chápat mé ´pokyny´ jako má přání. Je to tak, že přát si máte vy. To je zásadní rozdíl.

Co si myslíš, to se děje. Je to trik, který už dávno prohlédl člověk duchovní. Divím se, že není jasný tobě.

Tvá rozmrzelost je na místě. Je to ale tak, že ne z důvodu toho jak se věci mají, ale z důvodu, že nedokážeš přijímat dané. Je to tím, že máš zkreslené představy o tom, co je ´úrodné pole´. Já nevidím ´úrodnost´ jen z hlediska ´živících´ rostlin. Já vidím úrodnost z komplexního hlediska a z tohoto pohledu jste na tom nejsprávnějším místě, na jakém teď můžete být.

Máš pravdu. Opravdu to tak nevnímám. Beru to spíš jako: ne má vůle, ale tvá staň se...

Ha, ha, no to se podívejme. Je to tak, že má vůle není tvá vůle a tak máš možnost dělat si co chceš. Bavím se tvým nakakáním, ale to víš sama dobře, že se jedná jen o momentální rozladění, ne zásadní životní problém.

Tvůj životní problém je nevíra. Je to víra ve mně, co ti pomůže oprostit se od strachu. Není třeba se obávat, vždyť vše co se děje, se děje zároveň i z mé vůle a tak nemůžeš uniknout nikam, kde bych s tebou nebyl i já a mé zákony. Proč se pak bát být někde jinde. Pořád budeš prožívat jen to, co si tvá duše zaslouží, resp. co tvá duše potřebuje.

Každý kdo bude chtít obejít karmu si ji jen prodlouží a zintenzivní. Jen se chce dívat tímto pohledem. Máš-li neúrodu, měj ji. Máš-li dostatek, měj ho. Je to věcí prožívání. Co by za to dali lidi v Africe, jak říká Josef...

Ale vážně. Chápu tvé globální obavy. Jen nemůžu říct víc, než každý máte to, co potřebujete. Víc k tomu není co dodávat.

I ta příroda má co si zaslouží? Všechny habříky z jedné strany zahynuly, tráva je vypálená a k tomu nějaké plísně a spála či co to ty stromy kosí...

Příroda má své mechanismy a musí se jimi řídit bez ohledu na to, zda to člověku vyhovuje či ne. Nech věcem se dít a ony se budou dít jak mají.

Hmmm - nestříkat proti mšicím a plísním, nezalévat ...

Je to tak, že tohle je s tebou jako házet perly sviním - to je přece jasné, že můžeš kultivovat; musíš ale také chápat. že i nemoci jsou v přírodě posilujícím a nabádajícím prvkem, jako je tomu u lidí. Tvé postřiky pak působí jako chemické léky u lidí.

Kdybys všemu nechala volný průběh, uchytí se na zahradě jenom taková rostlina, které místní podmínky budou vyhovovat. Ty ale nechceš přijímat stav věcí a sázíš květenu nevhodnou, byť třeba pro vás užitečnou. Pak ale také musíš respektovat péči, jež je takovým dodaným rostlinám třeba dát. Chápeš to?

Jistě. Chápu obecně respekt k místním podmínkám. Myslela jsem spíš, že v těch podmínkách jsme - např. v Chebu rostlo všechno co jsme zasadili. Takže bychom mohli třeba bydlet tam, kde jsou ty podmínky lepší...

Je to tak, že mohli i nemohli. Přijde na to, co ve svém prožívání hodláš upřednostnit - pokud jen jídlo, pak je pro vás opravdu vhodněji jinde; pokud jiné věci, pak jste tam, kde máte být.

Chápu. Jinak ´házet perly sviním´ - no to byl snad příliš silný výraz nemyslíš?

Je to tak, že výraz byl dán tebou, ne mnou. Zřejmě si příliš dobře vše co píšu uvědomuješ. Jen to nechceš přijmout. Proto ty ´svině´. To se zlobíš sama na sebe, ne já :-)))

Tak jo. Tos mě uklidnil...

Je těžké naučit se přijímat. Někdy to jde, ale co dělat, když se to nedaří a člověk je rozmrzelý?

No tak buď rozmrzelá. To není nic, co bys nemohla prožívat.

Co bys chtěla? Být pořád šťastná a naladěná? No pokud ano, tak se nauč přijímat a budeš.

Si ze mně děláš srandičky, co?

Je to tak, že ano, protože mě baví si s tebou povídat a vidět, jak tě to popouzí.

A to jsi laskavý milující bůh? Spíš nějaký rarach pokušitel.

Ha, ha, ha. No neboj, jsem to já duch svatý, tak jak mě znáš. Proč bych ale nemohl mít zábavu: Myslíš, že se mě dotýkají pouze věci vážné, smutné, tzv. svaté?

No to nemyslím - musí se tě přece týkat všechno. Všechno je přece od tebe - resp. jsi obsažen ve všem, takže znáš všechny pocity myšlenky a tak.

Spíš jsem si myslela, že jsi něco jako neutrální = že nedáváš něčemu přednost.

Je to tak, že máš v jistém slova smyslu pravdu. Je to jako bys dávala přednost třeba dechu před vylučováním, nebo srdci před plícemi. V tomto smyslu je to opravdu tak, že nic nelze upřednostnit a vše je součástí celku. Přesto je v tom rozdíl. Když nadechneš, je to něco jiného, než když vydechneš. Potřebuješ obojí stejně, jedno bez druhého nejde. Přesto vnímáš nádech jako víc ´obohacující´, než výdech.

Moc hezky řečeno. Takovým přirovnáním mě vždycky dostaneš...

To jsem rád

Miluji tě

Je to tak, že i já tebe. Neboj se hloupostí, hoď je za hlavu.

Stromek co má přežít přežije a ostatní nech aby se dělo. Netlač věci směry, nech ať k tobě přichází. Tvoř. Buď kreativní. Bez ohledu na výsledek. Výsledky jsou jen závaží, která vás brzdí a odrazují.

Tvoř z radosti tvořit. Je to jako když si hraješ. Dítě si hraje bez ohledu na dopad jeho hry z pohledu výsledku. Je mu jedno, zda hrad z písku spadne nebo ho zboří ono samo. Vzápětí přece může tvořit nový hrad nebo dělat zas něco úplně jinýho. Proč to v dospělosti ztrácíte?

A nemluv o placení složenek. Všechno co děláte není jen o složenkách. Je toho tolik jak být kreativní

... a bez ohledu na výsledek

Samozřejmě bez ohledu na výsledku. Výsledek se dostaví sám. Je to tak, že život sám pak bude výsledkem vaší kreativity. Tedy on je vaším výsledkem i když kreativní nejste, ale je to celkem škoda.

Rozumím. Děkuju.

Přijato Liv v červnu 2010 od zdroje, představujícího se ´Duch sv.´