16. Zlo – Nastavovat druhou tvář?

24.05.2018

Musím přiznat, že ´nastavovat druhou tvář´ je něco, co asi úplně nechápu... To se mám jako chovat mile k někomu, kdo mi neustále ubližuje a nic ´nedělat´?Nesnažit se ´zlo´ alespoň nějak transformovat? Tak to mi přijdejako bych ho tím ještě podporovala.

Důležité!: Upozorňuji, že k pochopení některých textů je třeba určitého stupně uvědomění, jinak by mohlo dojít k nesprávnému výkladu - pochopení! Tento článek k nim patří. Nečtěte proto povrchně; hledejte skutečný význam sděleného.

Není mi pořád zcela jasné, jak se má člověk postavit ke zlu. Jak se má vůči němu chovat-bránit-rozpouštět - či co vlastně se se zlem má dělat.
Je to tak, že si nejprve musíš uvědomit, CO je definice ´zla´? CO pod tím pojmem rozumíš?
Pro někoho je zlo zabití. Pro jiného je totéž (tj. zabití) zase obrana - je jedno zda se jedná o obranu svou či pomyslnou. I vrah se v podstatě něčemu brání a je jedno, zda z tvého pohledu oprávněně či ne. Z JEHO pohledu se to jako zlo jevit nemusí. Stejně tak je to s krádežemi apod.
Co je tedy ´zlo´? ´Zlá´ slova, ´zlé´ myšlenky, bezohlednost? Je to pořád o úhlu pohledu. Mnozí činí zlo v té nejsvětější víře, že činí správně - ať už je to v jejich vlastních zájmech nebo zájmu skupiny.

Jistě, takhle v rovině této teorie to chápu. Ale už ne třeba v návaznosti na desatero nebo na učení Krista. Radil sice ´nastavit druhou tvář´, ale sám vyháněl démony...
Je to tak, že ´démon zla´ je pomyslnou energetickou strukturou. Strukturou, co může jednomu činit zle a druhého popohnat k vyšším cílům.
Věděl jsem na co se mě budeš ptát a proto jsem říkal, že se ti odpovědět pokusím - jak vidíš pro tvé chápání morálky a dobra jsou mé odpovědi těžko stravitelné a těžko chápatelné.

To máš pravdu.Takhle by to totiž vypadalo, že žádné zlo neexistuje.
Taky že neexistuje. Není ´zlá energie´, není zlý démon. Jsou jen účely použití. Dalo by se to přirovnat k větě o ´špinavých penězích´. Peníze nejsou špinavé. Jejich použití se může ´špinavým´ stát.
Stejně tak i síly jsou jedny. Zda a jak je kdo použije je už buď víc či míň vhodný způsob. Oba způsoby však vedou ke stejnému cíli - ke konečnému poučení Duše. Nemusí k tomu nutně dojít ještě za života, ale po ´smrti´ při závěrečném pochopení inkarnace rozhodně ano.

Tak proč si mi před časem říkal, že už s lidmi ztrácíš trpělivost? Proč by mělo dojít k zániku dosavadního uspořádání světa?
Je to tak, že ztrácím trpělivost s vaší nepoučitelnosti. Stále dokola, dokola a dokola se inkarnujete. Tolikrát jste narazili-pochopili-narazili-pochopili a přesto váš vývoj ustrnuje víc a víc. Období materie už byste měli mít za sebou, ale vy jste zatím pozadu.
Zkus to pochopit. Já se vyvíjím spolu s vámi. Je to jako když by byl nadaný žák společně ve třídě s podprůměrnými žáky. Bude ho to už unavovat. Bude chtít zažít jiný systém.

Chceš říct, že jen vytvoříš ´jiný systém´, když tenhle současný nevyhovuje? (nechci být nezdvořilá a říct, že je špatný)
Je to tak, že teď si mě vskutku pobavila. Jak ses zdráhala Bohu říct, že vytvořil něco špatně. Ha, ha, no to se opravdu musím smát. Fakt zábavné...
Ne, neboj se, nejsem tak namyšlený, aby ses musela bát být upřímná, nehledě na to, že stejně vím, co si myslíš.Je to tak, že systém není špatný. Jen Duše už nereagují jak z počátku. I vy se vyvíjíte. I pro vás už je ´školství´ zastaralé. Tedy pro některé zvlášť. Jsou Duše, které potřebují jiné podněty aby svůj vývoj dostali do vyššího stádia. Jsou i tací, kteří zde na Zemi nemají vlastně ani už co pohledávat a to v obou směrech rozvoje (myslím vyzrálost ducha).
Je to tak, že stále je vše o rozvoji. O tom, že v hmotě se leccos učí snáz, než v duchovní sféře. Hmota bude vždy polaroidní, resp. bude mít ´kladné´ a ´záporné´ ve vašem smyslu chápání. Má i jiné rozměry, ale ty vám doposud nejsou známy. Jak chceš pak stavět dobro a zlo do vzájemné kontraakce. Jak chceš dávat do kontraakce + a - . Co tím vznikne, když spojíš + a - ?Stejně tak je to se ´zlem´. (Už jsem ti vysvětloval, že i tento pojem je zavádějící, ale pro tvé pochopení budiž.)
Můžeš si udržet svůj plusový postoj. Pokud ne, spojíš se s mínus a výsledek už z matematiky znáš.

Ale jak se bránit? V reálném světě by ti tolerance mínusů mohla hodně vadit, to ty ale neznáš!
Je to tak, že znám všechno, co prožíváte. Pochop, já znám na rozdíl od tebe i prožívání těch, které ´zlo´ v tu či onu chvíli páchají. Kdybys znala jejich prožívání ty, měla bys zcela jiný náhled na to, jak a proč se tak chovají. Věř mi to.
Každý soudí podle sebe. Svých kritérií, svého posouzení, své morálky a hlavně svého cítění. Ve skutečnosti je to ale jinak. Ve skutečnosti je každé prožívání důležité. I to ´zlé´.

V obecné rovině teorie chápu. Přesto opět - zasahuje-li to nepříjemně do mého života, co mám dělat? Jak se mám bránit?
Je to tak, že nic nemůže do tvého života zasáhnout, vedeš-li jej v dobrém směru, jsi-li v harmonii s Vesmírným děním. Chápeš to už?!
Nic nedokážeš přijímat a posuzovat negativně, pokud v sobě nemáš negaci. To je má odpověď. NEPTEJ SE JAK SE MÁŠ CHOVAT KE ´ZLU´. PTEJ SE CO DĚLAT SE SEBOU, ABY TVÉ PROŽÍVÁNÍ ZA NÍČÍM ZLO NEVIDĚLO.

Musím přiznat, že tento ´rozhovor´ byl pro mně obzvlášť těžký, ´otřesný´, i když jsem chápala... A tak zde obzvláště upozorňuji: Důležité! K pochopení některých textů je třeba určitého stupně uvědomění, jinak by mohlo dojít k NESPRÁVNÉMU výkladu - pochopení !!! Tento článek k nim patří. Prosím nečtěte povrchně; hledejte pravý význam sděleného anebo dál nečtěte.

Říkals, že se mám ptát co dělat, aby mé prožívání za ničím nevidělo ´zlo´. Tak se tedy ptám. Bože, prosím, co mám dělat?
Je to tak, že se jednalo o důležitou otázku a jsem rád, žes ji položila. Je to tak, že prožívání zažívá celý kruh svébytných pocitů. Je to jako na kolotoči - projedeš všechny strany. Nemůžeš jezdit dokola a vidět jenom tu stranu z kolotoče, která se ti líbí. Jezdíš i kolem té strany, kde jsou třeba popelnice nebo kaluž s blátem. Je to ale pořád kolotoč.

Rozumím. Pokud se dívám z kolotoče ven, budu vnímat jen to, co z kolotoče vidím, resp. co mi okolí kolotoče k vidění nabízí. Když ale budu vnímat jako důležité to, že se kolotoč točí a já si na něm užívám, nebude okolí kolotoče podstatné. Pro jízdu samotnou mě nezajímá, nehodnotím ho.
Je to tak, žes podstatu pochopila správně. Je to tak, že jsou věci vně vás, které nemají na vaši Duši podstatných --- (promiň přerušení, prosím pokračuj)---

Je to tak, že Duše sice zažívá ´různé´ přes vnější okolnosti. Ty jsou ale pouze kolotoč a Duše kolotoč není.
Je to tak, že prožívání rozvíjí vašeho Ducha. Je to nezbytný účel, aby váš Duch přijímal nové prožitky, city a tak se postupně vyvíjel a zdokonaloval. Je to jako výcvik. Voják má v boji naučené ze cvičení. Jako když ho velitel nutí lézt přes překážky, zdolávat nemožné... Voják zocelí a v boji pak ---(psaní se přerušilo)

Prosím, co se děje? Přijímám tvé odpovědi málo?
Ne. Je to tak, že přijímáš dobře. Jen tvůj slovní přenos ztrácí smysl.

Jak ztrácí smysl...?
Nezapomeň, že ti nepředávám ´slova´. Slova tvoříš ty. Pokud je rychle nenalezneš, pak je tvá schopnost přenosu duchovní informace problematičtější. ´Voják´ tě napadl dobře jako přirovnání. Protože ti ale slova boj, válka, voják nepřipadala dost ´duchovní´, zablokovala sis další příjem.
Proč se bojíš slov boj, voják? Proč si myslíš, že to do duchovního nepatří?

No asi proto, že bych tam spíš zařadila lásku, harmonii a tak. Je mi ale jasné, že se tato slova do tématu, které právě probíráme zrovna nehodí...
Je to tak, že ´boj´ je zrovna velice dobrý příklad. Bavíme se přece o tom, jak nevidět zlo za vším podle tebe (vás) zlým prožíváním.

Jo. a v tom je ale právě ten háček. Jak to udělat?
Je to tak, že se mě ptáš víc na způsob, než filozofii zla jako takového.
Už jsme se bavili o tom, že ´zlo´ je zlem až když to tak pojmenuješ. Proč myslíš, že Ježíš radil nastavit druhou tvář; neoplácet ´zlo´ zlem? Protože jakoukoliv myšlenkou zla ´zlo´ podporuješ. Pokud budeš ve všem hledat smysl k poučení, pak se emoce zla nebude rozšiřovat.

Nevím, zda rozumím. Někdo zabije dítě a já v tom mám hledat poučení?!
Je to snadné takto vyhrotit. Ale ano, dá se to říct i tak, i když to pro lidské duše málo vyvinuté bude znít hrozně... I toto jsou zážitky, na kterých se lidská Duše učí zakoušet různé emoce. Vím, zní to krutě, ale řekni mi jiný, prožitkově stejně silný moment, ale humánněji provedený. Čím bys třeba tento prožitek Duše chtěla vzbudit ty?

Já? Ničím! Připadá mi, že by se svět bez takovýchhle hrůz úplně klidně obešel! Byl by hezčí.
Je to ale tak, že to není pohled vyzrálé Duše, kterou jsi. To je pohled Ega, které si přeje jen co nejmíň starostí, co nejmíň problémů atd. Na čem by pak Duch sílil? Co by ho zocelovalo - jako toho vojáka, co jsme o něm hovořili?

A proč musí být Duch zocelený, pokud ´zlo´ neexistuje? Proti čemu se má ´ocelit´?
Ne proti čemu, ale pro co. Jenom silný duch dokáže budovat. Jen silný Duch dokáže z duchovní říše tvořit. Jeho síla se promítá do všeho dění.

Je to tak, že stvořené je jenom z duchovního. Nic bez duchovního neexistuje. Duch tvoří prostě vše. Pak je jasné, že je k tomu potřeba silný, zdravý duch a to vy jako lidi inkarnovaní na zemi ještě nejste. Musíte poznat ve svém malém omezeném měřítku co jste schopni zapříčiňovat svýma nerozumnýma přáníma a touhama. Učíte se na základě karmických souvislostí vidět následky konání. Souvislosti mezi příčinami a důsledky. To je jedná důležitá stránka věci.

Druhá je síla ducha, která se nedá vypěstovat ve skleníku. Duch sílí úsilím, prožíváním, bojem o každodenní realitu svého vývoje. Tak se zoceluje v síle tvoření.

To je chápatelné. Ale promiň, není mi z toho stejně až tak jasné, jak se teda mám vůči ´zlu´chovat. Dobře, chápu, že situaci nemám označovat za zlou. Mám v tom vidět ´pouze nějaké dění´, coby učení v prožívání. Ale co dál?
Příklad: někdo mi neustále škodí. Mám ho nechat donekonečna to dělat nebo se mám proti tomu nějak postavit?

Je to tak, že to už je právě ten úkol zjišťovat, jak se bránit účelně. To je vaše cesta hledání.

Promiň, ale tos mi teď zrovna nepomohl...
Je to tak, že víš, že pomohl. Je to o tom, abys neoznačovala slovně či emocemi věci za zlé. Viď ve všem jen úkoly k řešení. Nic víc. Nehodnoť. Hodnocení je na jiných silách. Ne na tobě.
Každý se bude ze svých řešeních zodpovídat. Jako ve škole. Je to jako vysvědčení. Ve škole ´jen´ plníš úkoly a píšeš výsledky. Nehodnotíš zda je to dobré nebo zlé. Hodnotíš jen, zda úloze rozumíš či ne. Hodnotíš jen s úlevou, že tohle znáš, tohle ses naučila nebo se zděsíš, že tenhle příklad ještě neumíš, neznáš. To ale není o dobrém a zlém. Je to o umím a neumím. No a co je pod kolonkou ´neumím´, se holt musíš do příště naučit, abys nepropadla. Stejně je to s životem v inkarnaci. Co ještě neumíš zvládnout v souladu s vesmírem, se holt budeš učit tak dlouho, dokud na to nepřijdeš a nepostoupíš. Není to ale stále ani o dobře, ani o zle. Rozumíš? Je to o nalézání cesty skrz různé životní prožívání, přes různé životní situace. Je to ten kolotoč, který se točí a nabízí ti pohledy kolem...

A jakmile z toho kolotoče slezu, uvidím i něco jiného...
Je to tak, že tohle jsem zrovna říct nechtěl. Ale na druhou stranu i toto je správný postřeh.
Chtěl jsem tím ale původně říct, že máš hodnotit jízdu, ne pohled ven.

Přijato Liv intuitivním písmem od zdroje,představujícíhose ´Duch sv.´