1. JAK TO VŠECHNO ZAČALO – úvodní článek seriálu ´Co mi řekl kámoš aneb intuitivní rozhovory´

05.05.2018

"Ty budeš psát", řekl mi Josef dívajíc se na mé tužkou vyryté kroužky na papíru. Bylo to krátce na to, co jsme se poznali, na sklonku roku 2000. Moc se mi líbilo, jak Pepa kreslí - tužka mu lítala při automatické kresbě po papíru jako zběsilá sem tam.

Kroužila, čmárala, škrtala, až z počáteční změti čar ´vystoupil´ obraz. Samozřejmě, že jsem o tomto způsobu malování slyšela už dříve, ale ještě nikdy jsem to neviděla takhle z blízka, na vlastní oči. Ne jednoduchá skica panáčka se zhuštěnými čárami znázorňující bloky, zdravotní obtíže a tak, ale skutečný obraz.

"Kéž bych to uměla také", myslela jsem si a Josef jako by mě slyšel řekl, "to dovedeš taky". Podal mi tužku, ať se přesvědčím. Jenže ta přesně tak, jak jsem očekávala, se ani nehnula. Zabodnutá do papíru jen stála na jednom místě a ´zlomyslně´ podrývala moje i tak malé sebevědomí. Když už jsem skoro udělala tuhou díru do stolu a chtěla to vzdát, ´pohlo se to´. Pomalu, toporně, jako bych si rozhýbávala ruku po zlomenině. A pak se pohyb pomaloučku zrychloval a zlehčoval a ejhle, docela úhledné kroužky. "Ty budeš psát, ne malovat", řekl Josef. A tak to vlastně začalo. Co? Má komunikace se ´zdrojem´, který se mi představuje jako Duch svatý.

Nenutím vám žádný názor, co si pod pojmem ´Duch. sv.´ máte či nemáte představit. Stejně tak, čemu máte ve ´sděleném´ textu věřit či ne. Začala jsem psát pro sebe, pro mé starosti, obavy, radosti. Pro to, o čem jsme se chtěli s Josefem poradit a v čem - to až později - chtěli poradit naší blízcí. Myslím však, že se mezi tou spoustou ´rozhovorů´ objevují i takové, jež by mohly oslovit, inspirovat, dát na něco odpověď také někomu z vás.

Liv, r. 2006