10. Svobodná volba – přijímání – žít v souladu s božím plánem

Většinou se při psaní rovnou ptám na konkrétní otázky, které mě zajímají. Často však přicházejí podnětné odpovědi obecně platné i při psaní, kterým se tážu na někoho jiného. Jak je vidět, poučení k nám přichází neustále...

Panu X vychází divné karty. Moc jim nerozumím -žal. zklamání, neúspěch. Necítí se dobře. Hrozí mu něco?

Je to tak, že p. X nikdy nehrozí nic, co by nebylo v souladu s jeho osudem. Neboj se.

No, to je trochu vyhýbavá odpověď...
Je to tak, že to NENÍ vyhýbavá odpověď. Je to přesně zcela tak, jak jsem uvedl. Z čeho chceš mít ty nebo on obavu, žal, zármutek... když budete vědět, že VŠE CO CÍTÍ A CO SE MU DĚJE JE V SOULADU S JEHO BOŽÍM PLÁNEM?

...to je ÚŽASNÉ, co si mi teď řekl. Ano, je to úplně a přesně tak. To je přece VRCHOL PŘIJÍMÁNÍ. To jen náš rozum, naše Ego, se chová tak, jak se chová. Kdybychom dovedli to, cos mi teď řekl nejen uchopit rozumem, ale i dostat ´pod kůži´, tak se nám žije naprosto lehko...
:-) vidím, žes pochopila. Ano, tak je třeba život brát i přijímat. Ego p. X už to pochopilo. Už ví, že se bude muset pustit - to ho pochopitelně bolí. Dělá vše, jen aby na sebe upozornilo. Všechno je to hra ega. Hra o jeho potřebnosti, důležitosti. Jeho ego ví, že umírá. Je naštvané. Kope ze všech sil za svůj názor, za své pravdy, za své pocity, za své zdraví a tak dokola. Duše se ale usmívá - vše je hra, vše je v pořádku.

I ty s Josefem jsi v pořádku a vaše radosti, starosti, elektrické výbojůvky a noční třesy - prostě vše je v pořádku. Jak by mohlo být pod Božím dohledem něco zle?

No, vzhledem k tomu, že máme svobodnou volbu, tak...
Ale jdi ty. To už bys mohla vědět, že žádné ´zle´ není tak zlé, aby to Bůh nepochopil.

Tak proč ´poslední soud´? Proč přísnost, že už si dal lidem dost šancí (častokrát v minulosti řečeno)

Je to tak, že to je zase trochu o něčem jiném. Směšuješ dvě nesměřitelné věci dohromady. Je to tak, že Bůh odpouští vaše volby, které se nedrží životního plánu - zjednodušeně místo vlevo jdeš vpravo, nicméně obě cesty vedou ke mně. Jedna rychleji, druhá pomaleji formou pokus-omyl. Z tohoto hlediska nemůžete udělat nic zle, co bych nemohl prominout :-) Je však cesta ode mne, a tam já vás hledat a podporovat nemohu - porušil bych vaši svobodnou volbu, chápeš? Není to o tom, že nechci. Je to o tom, že nemůžu. Že nemůžu porušit to, co jsem vám dal - vaši volbu.

Jistěže se zlobím, když vidím, kam lidstvo resp. většina z nich směřuje. Když tvé dítě dělá chyby, nejradši bys mu naplácala. Ale stejně ho od ničeho neuchráníš. Půjde si svou cestou tak dlouho, až pochopíš, že proti tomu nic nezmůžeš. Můžeš jen nabádat, upozorňovat - nic víc. Já už jsem tohle pochopil :-). Nechávám vám samostatnost tak jako rodič nechává samostatnost svému dítěti, když vidím, že nic nezmůžu. Ani vy nezamknete dospělé dítě do vězení, aby si nenabilo. Tak ani já vám nevnutím svou vůli. Lidstvo už je dospělé. Každý z vás - i to nejmenší, právě narozené dítě - je už ´dnes´ dospělé. Zvolilo si.

Rozumím, chápu. Kéž bych si toto pochopení udržela v sobě, nikdy mě neopouštělo. Je v tom velká úleva. Děkuji. (Myšlen úvod rozhovoru o absolutním přijímání)
Tohle když člověk opravdu skutečně zažije (ve smyslu vstřebá), smíří se i s nemocemi, rozchody, smrtí - prostě se vším...

Ano, je to tak.

Pak se vlastně ani nepotřebuje ptát na budoucnost, protože je srozuměn se vším, co přijde.

Dobře si poslouchala. Dobře si pochopila.

Takže se na ni ptát nebudu?

Je to tak, že se můžeš ptát jak chceš a já ti vždy rád odpovím. Vím, žes pochopila, co vám do života přinese pohodu a mír. Takže to hlavní, co jsem ti chtěl tímto dát si přijala správně.

Hrejte si. Bavte se prací, bavte se starostmi. Pozorujte, jak se samy řeší nebo neřeší. Je to tak, že nic stejně neovlivníte. Vše si žije vlastním životem a jde vlastní cestou. Nechte se věci dít... Nechte to jako hru - nic víc, nic míň..

Je to tak, že se tím učíte a učí se i druzí. Je to učební úkol, ne zdravotní. Máte u toho prožívání mé přítomnosti a to je podstatné. Je to tak, že i druzí se tím učí prožívat mně na vědomé úrovni a to je podstatné.

Správně říkáš, že tělo ovlivnit nemůžete, nemá-li to být. Má ale být lepší spojení se mnou a toho se vaším prostřednictvím dosahuje snáze. Chápeš?

Ano, myslím že chápu. Nemoc je jen prostředek a my také. To vše je jen most, který pomáhá člověku přejít ´propast´ mezi ním a tebou.
Ano, i takto vzletně se to dá popsat.

No, nešlo mi o básnění, ale hledala jsem, jak to co nejpřesněji popsat.
Já vím. Dělám si jen legraci...
Je to tak, že dnes stačí. Jsi už vyčerpaná a témat ke zpracování jsem vám dal víc než dost. Pořád si to čtěte, ať si to pořádně vryjete do mysli. Je to pro vás důležité.Mám vás rád. Je to tak, že jsem s vámi a nic se neobejde bez mého dohledu a přičinění. Vše má své důvody. Berte to tak a ničeho se nebojte. Ani když je vám zle. Když se naučíte, jak tato prožívání přijímat, nebudete z toho rozladěni, vystrašeni či jinak znepříjemněni. Je to jen se naučit najít ten SPRÁVNÝ POSTOJ, ten správný způsob prožívání.
Nejde vám poradit nic jiného.