´Napojení´ formou hlubokého záklonu dokáže divy

(Článek časopisu Ring, uvedený v r. 2003)
V osobnosti Josefa Vážného je namícháno opravdu od všeho něco. Velká vůle a přirozená autorita se snoubí s jemným vnímáním okolního světa. Síla rukou, zvyklých na manuální práci i na 300 kilové činky kontrastuje s jejich lehkostí při malování. Intuice je doplněna otevřenou myslí, jež je připravená přijímat i nové poznatky. Vše a ještě něco navíc se pak projevuje v osobitém způsobu léčení.
Jak člověk zjistí, že dokáže pomáhat uzdravovat?
Jako aktivního sportovce mě zajímal význam stravy a
potravinových doplňků na růst energie, svalové hmoty a výkonnosti. Od
stravy a dobré kondice už je jen krůček
k různým alternativním metodám. Přesto, že můj původní zájem byl materialisticky egoistický - být ve sportu stále lepší - nepatřil jsem nikdy mezi lidi, kteří by nepřáli úspěchy taky druhým. Předával jsem své poznatky každému, kdo měl zájem. A protože to lidem pomáhalo i po zdravotní stránce, začali se na mne obracet stále častěji. Do toho masáže, napravování... najednou jsem zjistil, že mě pomáhání lidem naplňuje. Když mi pak sestra pověděla o seminářích Reiki (mistr formou zasvěcení otevírá účastníkům schopnost zprostředkovávat kosmickou energii), neváhal jsem.
Léčebná energie Reiki je u nás poměrně
rozšířená, takže s ní má již hodně lidí zkušenosti. Ty jsi mistrem
Reiki, přesto nazýváš metodu své práce LiJo-ki.
Role pacienta není v tomto případě pasivní přijímání energie, jako
při ošetřeních Reiki. Pojmenoval jsem proto způsob ´své´ práce
s energií "LiJo-ki", aby název Reiki klienty nezaváděl. Je to však
víc pracovní název, protože osobně věřím, že síla jež léčí, je ve
své podstatě jen jedna, ať už ji nazve kdokoliv jakkoliv.
Jak takové léčebné sezení probíhá?
Při sezeních LiJo-ki ´napojím´ nemocného na energii a posadím ho na
židli do hlubokého záklonu* (starší nebo těžce nemocní sedí v křesle
nebo leží). Záklon je v tomto případě velice důležitý. Představte si
takhle sedícího člověka například jako květinu. Čím víc se květ
rozevře, tím víc slunečního záření přijme. Stejně tak i člověk,
napnutý dozadu jako luk, rozbalí svá energetická centra, aby mohl co
nejvíce přijímat vesmírnou energii. Už tady začíná aktivní role
pacienta. Je důležité, aby se co nejvíce vnitřně otevřel a v důvěře
oddal. Samozřejmě, že ne mně, ale řekněme pro snazší pochopení svému
´lepšímu Já´ (vyšší Já). To totiž ví ze všech nejlíp, co je
k uzdravení třeba.
Čím více se člověk otevírá, tím víc s ním energie pracuje. Bývá to
kolikrát hodně legrační. Po nějaké době totiž většina lidí začne
mít potřebu různě měnit polohy. Často se stává, že pohyby začnou být
samovolné, tj. člověk do nich nezapojuje žádné vědomé úsilí. Prostě
se to hýbe samo. Jindy zase naopak nějaká část- většinou končetina -
zatuhne a nedá se s ní po nějakou dobu hýbat. Uvolněnost a meditativní
stav se někdy projevuje i cestováním po místnosti se zavřenýma očima,
aniž by osoba do něčeho narazila nebo spontánním cvičením jógy. Můj
kamarád, reprezentant ČR Míra Sajler například předvádí s úžasnou
dynamikou jakési sestavy z bojových umění, přestože jeho specializací
jsou maratóny a o bojové sporty se nezajímá.
Když popisuješ, co všechno se při sezení může dít, napadají mě
slova jako např. hypnóza, manipulace...
Asi to takhle popisované může znít trochu prapodivně, přesto se nikdo
nemusí obávat, že by se s ním dělo něco, co by sám nechtěl.
V žádném případě se nejedná o hypnózu či jakoukoliv jinou manipulaci!
Kromě ´programování´ sportovců nebo jiných indikovaných případů -
např. programy pro vícehmotné dámy, nepracuji bez souhlasu klienta ani se
sugescí.
Během sezení je člověk plně při vědomí. Většinou si povídáme. Dost
často doslova brečíme smíchy. Bývá to vážně legrační, co všechno
dokáže s tělem energie tropit. Ale hlavně: celé je to o radosti,
o volnosti, o svobodě i když první sezení většinou nebývá lehké.
Pacient si potřebuje zvyknout na zvláštní polohu*, navíc se uvolňují
i první bloky - většinou emoce. Uvolňují se nejen pláčem či
smíchem, jak by člověk čekal, ale mnohdy i pěkně jadrným
nadáváním.
Všechno má své ´ale´. Bylo by naivní se domnívat, že veškerá
´práce´ je na energii a člověk sám nemusí dělat nic. Je důležité, aby
pacient pochopil, že NĚCO nemoc vyvolalo a toto NĚCO je třeba změnit, jinak
se nemoc zase objeví. Dávám proto lidem též konkrétní doporučení. Asi
by se divili, kolik vleklých obtíží se dá odstranit už jen úpravou
stravy, cvičením nebo pravidelným pobytem v přírodě. Jak už jsem ale
řekl, vše je o svobodě, takže je jen a jen na člověku a jeho svobodné
vůli, nakolik bude ochoten sám sobě pomoci.
(*Pozn.: V článku uvedený zakloněný posez na židli se týká 5ti-denního léčebného cyklu. Při jednodenních terapiích se tato poloha obvykle neužívá.)