Výchova, antibiotika, ledové kuličky – 2. díl povídání s MUDr. Petrem Lukešem

Proč někdy nezabírají na respirační onemocnění antibiotika?
Proč cucat kuličky z ledu?
To se dozvíte v tomto volném pokračování rozhovoru s nekonvenčním důchodcem MUDr. Petrem Lukešem.

Proč nekonvenčním?

Protože konvence nám a zvláště malým dětem komplikují život. A v období puberty a i později se proti nim teenageři bouří. Abych to vysvětlil: šla maminka s tříletým dítětem ze schodů a já šel náhodou proti nim. Maminka, aniž by sama pozdravila, povídá soustředěnému dítěti – pozdrav pěkně pana doktora. To vzhlédlo, udělalo krok do prázdna a sypalo se ze schodů. A já měl hned práci.

Rodiče by měli jít příkladem a ne komadovat. Dítě kopíruje svoji matku. Příklad: Když si matka holí chloupky na nohách, dítě vezme holicí strojek a dělá totéž. Když matka vaří, dítě chce vařit taky.

Konvence jsou pro snoby, kteří nám pak určují, jak se máme chovat a spisovně hovořit. Můj otec měl na to vtip:
Dva pražští Pepíci se baví a jeden se ptá druhého – hele, vole, co jsou to za lidi ti snobové? – No to jsou lidi, co místo hovno říkají nikoliv.

Život je jako mince. Má dvě strany. Panna je ta slušná, snobská a orel ta sprostší, ale realistická. Co myslíte, že každému v životě denně ráno padne? Panna či orel?

Ještě bych chtěl předeslat a zdůraznit, že nerozvíjím teorie, ale říkám zkušenosti – empirii – převážně svoji. Rozdíl mezi teorií a empirií je v čase. Teorie je dočasná, než s e objeví další chytrolín a tu předchozí vyvrátí logicky znějícími argumenty. Empirie, neboli zkušenost je trvalá a já tomu říkám „rozbitá huba“. Když předáváte rozbitou hubu, zvláště svým potomkům, tak tomu moc nevěří a říkají si, – co když ten tata kecá, musím to zkusit sám. Tedy – nic nevnucuji, pouze s vámi sdílím své zkušenosti.

„Měl jsem nejmenší nemocnost na celé Moravě, to mám potvrzené ze Všeobecné zdravotní pojišťovny, Pojišťovny ministerstva vnitra. Nejmenší počet chroniků, nejmenší počet onemocnění z braní antibiotik a tak dál,“ říká dnes Petr Lukeš.

Zápal plic u dětí, antibiotika     

Dítě prý má zápal plic, dostane antibiotika. Přes den nezakašle. Večer lehne do postele a kašle a kašle a kašle. Rodič ale nepřemýšlí tak, že dítě přes den lítá, nic mu není, jakmile ale lehne do postele, začne intenzivně kašlat.

Antibiotika jsou bez efektu, navíc třeba rozbory zjistí, že dítě nemá zánětlivé markery. To znamená zvýšené leukocyty, není zvýšená sedimentace, CRP – a ten se zvyšuje už po několika hodinách jakmile do vás vlítne nějaký virus či bakterie.

Na parazity nikdo nemyslí. Když já pak dávám přípravky na škrkavky a roupy, matky se diví, že dostaly léky proti parazitům. Ti červíci leží v plicích tři týdny a ty děcka jsou z toho strhaný, kašlou celou noc, matky jsou naštvaný, otcové taky, kantoři taky, protože to přetrvává i v dopoledních hodinách, protože děcka mají překrvený dýchací cesty. Když uděláte rentgen, najde se tam zastínění, které skutečně ukazuje na pneumoponii. Musíte si to dát dohromady a říct si – toto už má potřetí, vždycky tři neděle se čtrnáctidenní nebo i delší pauzou a pak to znovu začne. Pro parazity je typické, že začnou klást vajíčka v době novoluní – týden před dozráním měsíce a týden po.

Možná tomu nebudete věřit, ale já jsem třeba za týden měl pět svých registrovaných dětí a patnáct nepříslušných, se kterými přišli rodiče za mnou na radu – nešlo by mu zvednout imunitu a podobně. Samozřejmě, že jsem si pomáhal ještě laserem, udělal jim akupunkturní body, které mají vliv na zvýšení imunity.

Používal jste tedy i čínskou medicínu.

Ano, ale laserovou, která byla bez bolesti. Ty děcka ke mně chodily rády, protože to nebolelo, chodily na světýlko a ještě měly doporučenou kokakolu a zmrzlinu a k tomu ještě sladké ledové kuličky.

Proč sladké ledové kuličky a dokonce každou hodinu?

Matky se divily. Tak jsem říkal – podívejte se, nás v mikrobiologii vždycky učili, že 90% těch nejpatogennějších mikrobů, jako jsou streptokoky a pneumokoky a podobně se množí od 45 do 90 minut. A když jim za 60 minut dáte něco ledového, nemůžou se namnožit.

Proč studené kuličky? Když nechceme, aby nám něco sežrali mikrobi, dáme to do mrazáku nebo lednice. Ty naše drobečky tam dát nemůžeme, takže jim musíme každých šedesáti minut dát něcostudeného do toho krčku. Matky koukají, pak to vyzkouší a zjistí, že to funguje. Proč třeba toto neříkají děckaři?

B o s k o v i c e (Jim)

Světová zdravotnická organizace říká, že dětská populace má 80% promoření roupama. O tom a dalším příští díl.

Ostatní díly rozhovoru s MUDr. Lukešem:

1. díl – Plísně paraziti
3. díl – Parazitologie, cestování

Diskusi ke všem dílům si přečtěte ZDE

‹ zpět