O nás

LivLivia Vážná Hoffmannová

Mistr Reiki, LiJo-ki, držitelka certifikátů Bachova květová terapie, tělesná terapie Bowen, psychosomatická artterapie, absolventka seminářů psychoinformatiky prof. Alberta Ignatěnka.

Alternativní medicína, o kterou se zajímá 35 let, ji postupně přivedla i na duchovní cestu. Zaměřuje se především na psychiku člověka. Svoji mediální senzitivitu uplatňuje též při práci s kyvadlem a automatickém – intuitivním – psaní.

PepaJosef Vojtěch Vážný

Léčitel, mistr Reiki a LiJo-ki, držitel certifikátu filipínského léčení zemským magnetismem, absolvent seminářů psychoinformatiky prof. A. Ignatěnka, malíř energetických a harmonizačních obrazů, několikanásobný mistr republiky v silovém trojboji, trenér silových, vytrvalostních a silově vytrvalostních sportů.

Jako dlouholetý aktivní sportovec – silový trojbojař – se stále točil kolem sportu, kde o léčebné zásahy nebyla nouze. Tam začal poznávat, že jsou mu dány intuitivní a energetické léčivé schopnosti, které začal následně cíleně rozvíjet formou studia dalších alternativních metod.

Ve svých přístupech využívá i mnohaleté zkušenosti aktivního sportovce a trenéra v oblasti vlivu stravy a potravinových doplňků na zdraví, růst energie, svalové hmoty a výkonnosti. Za nedílnou součást rozvoje každého člověka považuje „práci“ nejen na fyzické, ale i psychické a duchovní úrovni osobnosti.

Odpovědi na dotazy, vaše příspěvky a náměty

naleznete v rubrice Otázky, porady, názory



NAPSALI JSTE – REFERENCE:

 

 

Můj rok s LiJo-ki

Ahoj Liv a Pepo! Původně jsem měla v úmyslu vám psát už vloni v březnu a poděkovat za všechno, co se přesně za rok s vámi se mnou událo – takovou rekapitulaci „můj rok s Li-Jo Ki“. I kdybych zmínila „jen“ fyzické tělo, tak se za ten rok podařilo mě zbavit údajně nevyléčitelné nemoci – astmatu, senné rýmy a dalších alergií a hlavně letitých potíží s páteří. Taky to koleno, co mi s ním dvě operace nepomohly už funguje normálně. Ale protože jak je známo jsou nemoci psychosomatického původu, nebylo to jen fyzické tělo, co se léčilo. Díky Li-JoKi se mi podařilo odpustit spoustu věcí sobě i jiným a vylepšit si vztahy v rodině a ledacos taky konečně pochopit. A to už ani nemluvím o takových „podivnostech“,

jako že se mi po Reiki I stáhly zuby k sobě, takže mezi nimi nemám mezery…

Po Reiki II jsem začala chápat, jak mě omezuje můj vlastní strach a stará myšlenková schemata, které jsem měla od dětství a učím se s tím faktem pracovat.

Ten první rok s vámi byl pro mě důležitý i tím, že jste mě seznámili s Borisem Tichanovským a já začala cvičit taj-czy a učila se u něj thajským i jiným masážím – což mě zase posouvá poněkud jinam profesně. Je fajn, že se nebráníte seznamovat své klienty i s jinými léčiteli, když máte pocit, že by jim mohli pomoci. Taky paní Alena Slánská, na kterou mám od vás kontakt mě podržela ve chvílích krize a dodala mi víru pokračovat.

Tak tohle jsem měla v úmyslu napsat – poněkud rozsáhleji – po roce … Po prvním. To jsem však ještě netušila, co mě čeká v roce druhém. Po zasvěceních do Reiki I a II se mi otevřel jiný svět a já jsem energii ráda a často využívala. Tedy pardon – využívám stále. Neberu už přes dva roky žádné léky, na vše se mi daří úspěšně používat Reiki a Epamy.

Chtěla jsem pokračovat dál a proto jsem absolvovala vloni o velikonocích LiJo-ki záklon. Záklon. Co o něm říci – ti, co jej prožili vědí, a ti ostatní neuvěří … Nebudu tady popisovat, co vše jsem během toho týdne objevila ani jaké intenzivní zážitky jsem měla bezprostředně po záklonu, ale jsem ráda, že jsem jej absolvovala, protože mi moc pomohl a posunul dál.
A co víc – a to je vlastně hlavní důvod proč vám dnes píšu – jsem měsíc po záklonu ve věku 39let konečně otěhotněla a letos v březnu porodila krásného zdravého chlapečka Janíka ( mimochodem – Janík se o 2 dny opozdil – protože 9.3.2008 to byly 2 roky, co jsem u vás byla poprvé … Takže 2roky a 2dny). A já děkuji za ty úžasné dva roky a těším se na další s LiJo-ki :-)

Radmila

P.S.: Když jsem si to po sobě přečetla, tak mi to připadá až neuvěřitelné, co vše se může stát během dvou let. Jsem ráda, že je to pravda.
P.P.S: Děkuji také za morální a energetickou podporu v době porodu a po porodu, vím že se tenkrát „lámal chleba“
P.P.P.S.: A ještě jednou díky nejen za ta sezení, ale i za povídání a mailování kdykoliv jsem to potřebovala. To že jste mi věnovali a stále věnujete svůj čas a energii i mimo placené hodiny.

Jsem moc ráda, že jste se mi v životě „přihodili“.

web stránky: www. algernativni-medicina.eu , mail: alternativni.medicina@gmail.com

 
 

 

Při návštěvě chirurgické ambulance lékař-ateista mluvil o zázraku

Naše dcera Bára při hře proběhla skleněnou výplní dveří, a při tom si pořezala ruku, především ukazováček, prsteníček a malíček. Na prostředníku došlo k úplnému a na malíku částečnému přeřezání šlach.
Po dvouhodinovém složitém chirurgickém zákroku byla ruka i prsty fixovány v dlaze po dobu 6 týdnů. Lékař nás připravoval na možný stav, kdy prsty mohou být částečně nebo zcela nefunkční, nepohyblivé a v nejhorším případě že hrozí i amputace prsteníku. Dcera v té době hrála na klávesy a na flétny, ale po úrazu jsme ji odhlásili ze ZUŠ.

Po sejmutí dlah i obvazů ( po zhruba dvou měsících ) dcera začala navštěvovat pana Josefa Vážného. V té době měla prsteníček i malíček zcela ztuhlé, nefunkční, se známkami kontraktury, se značně sníženou citlivostí. Při násilném pokusu lékaře o jakýkoliv pohyb v kloubu trpěla značnou bolestí. Už při první návštěvě po energetickém působení se prsty začaly mírně pohybovat, přičemž dcera necítila žádnou bolest, ani jiné nepříjemné pocity. Po dalších návštěvách, a současné každodenní rehabilitaci podle rad p.Vážného docházelo k dalšímu výraznému zlepšování stavu prstů. V průběhu dvou měsíců léčba přinesla natolik úspěšné výsledky, že při návštěvě chirurgické ambulance lékař-ateista mluvil o zázraku.

Po dalších čtyřech měsících dcera začala opětovně navštěvovat ZUŠ a hrát na flétnu i klávesové nástroje. Lze říci, že v té době měla již stoprocentní hybnost prstů, byť především prsteník měl ještě změněnou citlivost. Po zhruba 1 roce se jí vrátila i původní citlivost do prstů. Dnes je to více než dva roky od úrazu, ruka i prsty jsou prakticky plně funkční a nebýt jizev, nebylo by po úrazu ani památky.

Po těchto zkušenostech jsem se rovněž obrátila na p. Vážného se žádostí o pomoc při léčbě kolene, ve kterém mám artrózu 2. stupně a jsem po dvou ortopedických operacích. Po energetickém působení a rehabilitacích podle jeho rad – přiměřené zátěži a užívání doplňků výživy – se stav zlepšil natolik, že mohu po celou zimu jezdit na lyžích, v létě na kole, podnikat pěší tůry a podobně. V současnosti nedocházím k lékaři – ortopedovi, a jsem bez potíží.
Pomoci využívá rovněž manžel – především při bolestech páteře, a starší dcera Dana při projevech alergie, přičemž se její potíže v posledních letech, kdy využívá schopností a znalostí pana Vážného, podstatně zmenšily.

Jsem zdravotní sestra a pracuji ve Františkových Lázních, kde léčíme mimo jiné pacienty s podobnými obtížemi využíváním přírodních zdrojů, rehabilitací, masáží a pomocí přístrojů. Léčba Josefa Vážného je v souladu s touto léčbou, je ale podle mých zkušeností účinnější, byť bez využívání přístrojů.

Ve Františkových Lázních. 5. 6. 2003
Dana Moosová, zdravotní sestra


 
 

 

Každý profesionáolní sportovec je závislý na dobrém zdravotním stavu a s tím související psychické pohodě. To byl u mne problém.

Poznal jsem, že nacházím v komplexu péče o mé zdraví to, co ve zdravotnictví postrádám

Pro celý příspěvek reprezentanta v půlmaratonu Miroslava Sajlera – klikni zde
    

 
 

 

Jako aktivní fotbalista jsem měl problémy s vazy na koleni

Přiznám se, že jsem zprvu v pomoc příliš nevěřil

Pro celý příspěvek fotbalisty – útočníka Viktorie Žižkov – klikni zde

 
 

 

Sedavé zaměstnání a rostoucí váha udělaly své nejen s mou páteří a klouby

celý dopis účetní Jaroslavy Seiblové – klikni zde

 
 

 

Bylo mi řečeno, že pomoci může jen operace páteře

Příběh Míly Kantorové – klikni zde

 
 

 

Po domě běhaly dvě žárovky

´Ze začátku byla vidět celá zeměkoule a na ní pár světýlek – nějak rozesetých bez symetrie. Pak jsem se postupně blížila k povrchu Země …´ 

Při sezeních LiJo-ki mívají mnozí různé vize. Některé bývají hluboké a pro život meditujícího zásadní, objevují se i vize ´předpovědní´. Často jsou i vize úsměvné a pobaví nás. Jednu takovou veselou vizi popsala Věrka:

K čemu to,co jsem měla možnost vidět, přirovnat? Napadá mě letni noc, když krásně svítí hvězdy. Ze začátku byla vidět celá zeměkoule a na ní pár světýlek – nějak rozesetých bez symetrie. Pak jsem se postupně blížila k povrchu Země a jako když se díváš z letadla, ale vidíš skrz budovy,domy, vidíš jen půdorysy. No a já koukala na ten váš domek, a tam svítí dvě světýlka (jako žárovky), pobíhají po místnostech a vždycky přisviští zvenku brankou nějaká „polochcíplá“ polozhaslá žárovka, pak zase vyběhne ven a svití víc, jasněji. Občas přichází i úplně zhaslá a odchází pak s malinkatým, ale jasným světýlkem.

Žárovka není ten správný výraz, svítí tak nějak víc žlutě; tahle světýlka byla spíš do bílé barvy. Jako jediné trefné mi připadá přirovnání k hvězdám za jasné noci ; to světlo prostě nejde jinak popsat.
Takhle to asi nepůsobí moc vtipně, ale mě to moc pobavilo sledovat, jak tam vy – dvě světýlka – pobíháte a jak vždycky přicvrndá jedno nebo dvě méně rozsvícené světýlko a postupně se rozsvítí…

Pa Věra

 
 

 

Co se se mnou stalo?

Asi tak před třemi lety se mi najednou všechno začalo zdát nějak špatné… Pracovala jsem asi sedm let pro stejnou firmu, ale za tu dobu jsem měla možnost vyzkoušet různé „posty“ a úrovně zodpovědnosti. Pracovala jsem s lidmi a někdy mi práce přišla dost náročná, ale v podstatě mě těšila. Vydělávala jsem dost peněz. Vztah s partnerem (znovu nalezenou první láskou) byl skvělý, ale nedostávalo se nám dostatek společného času a tak jsem si sama přivozovala velké krize a upínala se na práci.

Tak se nějak stalo, že motivace (pro práci a obecně pro život), která se vždycky odněkud vynořila si dávala načas a nakonec nepřišla… Zažila jsem to nespočetněkrát ve svém životě – po nějaké době člověku došla energie, ale vždycky přišlo „jaro“ a energie zase vytryskla. Tentokrát nikde nic… Žádné štěstí, nadšení, radost… Byl to ale zvláštní pocit, protože jsem se „nediagnostikovala“ na depresi. Byla to taková zvláštní nicota.

Už ani nevím přesně jak, ale na internetu jsem narazila na kineziologii. Objednala jsem se a vyrazila. Byl to pro mě první odrazový můstek jak dělat něco se sebou nebo si při nejmenším začít určitě věci o sobě sama uvědomovat. Následovalo několik dalších sezení. Nijak pravidelně. Vždycky, když „bylo nejhůř“.

Práce pádila šíleným tempem a do toho člověk řešil bydlení a zachraňoval vztah (naštěstí oboustranně). Jednoho odpoledne po sportování (aniž bych pocítila jakékoli zranění) a po návratu domů se mi doslova a do písmene zablokovala páteř. Nemohla jsem se ani pohnout. Nevěděla jsem co se stalo. Vlastně se to stalo již podruhé, ale teď jsem své tělo konečně uposlechla! Donutilo mě to zastavit se a trochu se zamyslet nad tím proč se to stalo a jak vlastně žiji.

Rozhodně jsem odmítla navštívit obvodního lékaře, který by mě vyslal na další různá místa a vyšetření a skončila bych na nějaké rehabilitaci s „elektrikou“ na zádech. To už tady jednou bylo…. Opět díky internetu, našla jsem jednu velmi milou paní, která se zabývala reflexní terapií a masážemi. A takhle jsem začala vracet své tělo do pořádku. Chodila jsem z počátku velmi pravidelně – každý týden a za nějaký čas jsem si všimla jak jsou návštěvy u Daniely přínosné nejen pro mou fyzickou schránku, ale i duši. Daniela před několika málo lety naprosto změnila svůj život a utekla od byznysu k věnování a rozvíjení sebe sama. Zcela mě to fascinovalo a pochopila jsem, že je čas zamyslet se nad svým životem ještě hlouběji.
Témata, která jsme společně probíraly se týkala meditací, vlastního rozvoje a života ze všech stránek vůbec. Nakonec jsem si tam chodila spíš odpočinout a výborně si popovídat. Dávalo mi to tolik energie, které se mi právě v tom období nicoty nedostávalo.

Začala jsem se také zajímat o reflexní terapii a postupně navštěvovala kurs a školu. To opět ovlivnilo můj život a život mých blízkých (staly se terčem mých pokusných tréninků). Najednou jsem pocítila obrovskou touhu znát byliny a nakoupila jsem domů větší počet rostlin (většinou mi nevydržel doma víc než jeden velmi silný jedinec z rostlinné říše). Pak už byl jenom krůček k Reiki, tedy k Liv a Pepovi.
Ono máme všechno na dosah, jen si všímat „znamení“. Těch se mi loni v létě děla celá řada, až jsem se musela smát. Uvědomila jsem si, že nejdůležitější je chtít být šťastný ve svém životě a hlavně nic nehrotit.

Mezitím jsem se setkala se svou blízkou kamarádkou, se kterou jsme se vídaly velmi zřídka (nemáme čas – pracujeme….) a s údivem jsme zjistily, že jsme se nezávisle na sobě začaly obě zajímat o totéž! Rozhodly jsme se začít studovat tradiční čínskou medicínu a já se navíc rozhodla radikálně utlumit množství času trávené v práci. Od začátku letošního roku pracuji pouze na půl úvazku a studuji (tedy snažím se).

Od listopadu loňského roku pravidelně chodím k Liv a Pepíčkovi . Nedá se popsat jakou cestu jsem od té doby ušla, ale já, která byla velmi zaměřená na práci, kariéru a samostatnost se najednou ocitla na zcela jiné cestě životem. Čekám své první miminko a dokážu si dokonce představit, že budu finančně závislá na svém partnerovi, který se ze všeho těší stejně jako já. Kdyby mi někdo před rokem nebo dokonce před těmi třemi lety řekl co mě čeká, vysmála bych se mu a možná ho i poslala někam…

Mám okolo sebe pár lidí, kteří stejně jako já chápou jak divně „naše společnost“ žije. Není lehké obrátit svůj život vzhůru nohama, protože jsme právě tou společností a systémem drženi pod krkem, ale určitě je cestička, která vede jinam!

Jitka Chaloupková – Staňková
Slaný, 6. 5. 2008


 
 

Náhled tisku | Vytisknout stránku | Nahoru


Doporučujeme: Nutri Exact, Nemoci

2011 © Alternativní medicína Lijo-ki | Prohlášení o přístupnosti | Clearbox | Vistamedia