22. Odcházející duše – 2. část

Dnes je to měsíc (už!) od maminčina odchodu ze Světa. Navazuji na rozhovor, který jsem s tebou vedla o pozemské smrti…
Maminka odešla v požehnaném věku, smířena s tím, že je na Zemi ´konec´. V posmrtný život ale nevěřila – asi to pak je pro takové duše šok?
 

Je to tak, že velice brzy zjistí, že vše je jinak, než si svým ´hloupým´ pozemským rozumem dovedly představit. Ale jinak to tak velký rozdíl od lidí věřících není. Ani oni si totiž to, co přichází nemohou pozemským rozumem představit. I pro ně je to tudíž nové, bez ohledu na to, jakého vyznání či víry byli.

Je rozdíl v tom, zda člověk odchází pomalu, vědomě nebo zda je třeba obětí nečekané události, neštěstí?

Je to tak, že rozdíl v tom je, a to veliký. Je to tak, že ten, kdo odchází vědomě, má čas svou Duši stáhnout pozvolna z těla pryč.
Odcházející rychle, musí ´rychle sbalit kufry´ a v tom je někdy pro neznalého ducha problém. Trochu déle trvá, než se třeba uvolní. V takovém případě je i delší adaptace do uvolněného duchového prostoru – víc ho to ještě drží u fyzického těla. Odpoutávání je o trochu složitější.

Proč tedy taková  neštěstí (rychlé odchody) jsou? K čemu, k jakému prožívání jsou potřebná?

Je to tak, že podstatné jsou k tomu, aby lidský duch odešel. Bez ohledu na okolnosti. Někdy je zase třeba ´stáhnout´ prožívání do několika sekund. I to je pro vývoj lidského zárodku Duše důležité. Proto i tyto odchody mají svůj význam, přestože přesun do duchového světa je o něco těžší.

A co sebevraždy? Jak je to s těmito Dušemi?

Je to tak, že hodnotit skutečně nelze lidským chápáním. Je to tak, že tyto Duše jsou stahovány opět odlišným způsobem. Ti, co se na odchod připravují dlouze – odchází obdobně. Např. při vleklých depresivních stavech Duch odchází pozvolna, jako při těžkých nemocech.
U náhlých sebevražd je to pak podobné, jako u autonehod. Přechod je o něco obtížnější i když je možné, že i náhlá rozhodnutí nepramení z náhlého popudu. Duch se na to mohl připravovat již delší čas. Jen tělo to nevědělo, rozum nezaznamenal.

Z toho bych ale usuzovala, že sebevražda nemusí být vždy z duchovního hlediska zavrženíhodná ??!

Tuto otázku lze chápat dvojím způsobem. Je to tak, že Duch není schopen sebevraždy – nemá co ´vraždit´. Je to tak, že zabít lze jen tělo. Co je potom zavrženíhodné? Zabití těla? Nebo zabití Ducha, jenž zabít nelze?
Je to komplikovaná otázka. Záleží také na tom, co si měla Duše osvojit. Co bylo jejím záměrem. Je-li již tento záměr ukončen, není zas až tak důležité, jaký způsob odchodu si zvolí.

To si volí už před narozením na Zem nebo až v průběhu života zde?

Je to tak i tak. Stále můžete volit, co chcete prožívat. Vždy je to jen a jen vaše volba – ať už je to volba v plánu nebo volba v čase.

Jak mohu odsuzovat něco, co jsem vám dal (možnost rozhodování)? Popřel bych svobodnou volbu. Otázka jen zní, kam vás tato volba dovede, v čem vám pomůže…

Přijato Liv intuitivním písmem od zdroje, představujícího se ´Duch sv.´ 

Související články:

22. Odcházející duše – 1. část

web stránky: www. alternativni-medicina.eu , mail: alternativni.medicina@gmail.com

‹ zpět